Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Přílohy|Léto s KT|Jsem jen nástroj lepší a krásnější Duše, říkal o sobě

Jsem jen nástroj lepší a krásnější Duše, říkal o sobě

28. 6. 2021

Tisk

Jano Köhler do svého díla vkládal hlubokou víru, už jeho současníci a později komunistický režim ho ale kvůli tomu odmítali. A tento dluh splácíme až dnes – říká prostějovský historik KAREL KAVIČKA, který o moravském malíři sepsal výpravnou publikaci.

Co předcházelo době, než se Köhler stal známým moravským umělcem?

Jano Köhler pocházel z prostých poměrů. Narodil se 9. února 1873 spolu se svým dvojčetem, sestrou Růženou. Matka byla služebná v Brně a otec byl kočí, ovšem zemřel krátce po narození dvojčat. Již v dětském věku projevoval Jano nadání pro kresbu, a tak ho jeho učitel doporučil ke studiu na gymnáziu v Brně. Středoškolská studia dokončil v Praze díky velké obětavosti své matky, tety a sestry. Pokračoval pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a nakonec vystudoval císařsko-královskou Akademii výtvarných umění.

Kdo nejvíce ovlivnil jeho umělecký rozvoj?

Měl vynikající profesory z generace výtvarníků spojených se vznikem Národního divadla: Františka Ženíška, Josefa V. Myslbeka, Mikoláše Alše, Vojtěcha Hynaise, Václava Brožíka, Julia Mařáka a další. Pro Köhlerovu skromnost a píli, ale také pro rozpoznaný talent ho již v době studia na akademii vyzval ke spolupráci architekt Kamil Hilbert. Köhler se s ním podílel na výzdobě jeho staveb, domů nebo kostela v Lounech. Hilbert mu také zajistil studijní pobyt zaměřený na techniku fresky a sgrafita v Mnichově.

Mezi jeho známá díla patří křížová cesta na Svatém Hostýně nebo řada obrazů světců. Jak se Köhler k práci pro církev dostal?

Od začátku 20. let minulého století začal být zván do Olomouce. Nejdříve zde pracoval na obecních a soukromých zakázkách, jako byla úprava olomouckého orloje, výzdoba fasády Moravsko-slezské banky v Denisově ulici nebo výzdoba domu na rohu Wurmovy ulice. Spolupracoval také s Maticí cyrilometodějskou, pro kterou maloval obrazy světců. Později se seznámil s arcibiskupem Leopoldem Prečanem, který byl znalcem a milovníkem umění. Ten se stal Köhlerovým podporovatelem a mecenášem. Arcibiskup i jeho sekretář Stanislav Zela si skromného mistra oblíbili, diskutovali s ním o umění a zajímali se o jeho názory na současnou tvorbu. Po dokončení zakázky na orloji zadal Prečan Köhlerovi výzdobu arcibiskupské rezidence, jmenoval ho také členem památkové rady a svěřil mu výzdobu nového kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. Köhler připravil návrh na výmalbu celého kostela a vytvořil zde i své nejvýznamnější olomoucké dílo – monumentální mozaikový oltářní obraz o rozměrech 8,7 x 7,2 m, tedy 63 m2, největší ve střední Evropě.

Dá se z jeho díla usuzovat na jeho postoj k víře?

O té nejlépe svědčí úryvek z jeho dopisu, který napsal P. Karlu Dostálu-Lutinovovi v lednu 1903: „Nezáleží na mně nic, a připadám si jako nástroj lepší, krásnější Duše, a hudba mé práce nechť ji oslavuje.“ Pro tuto hlubokou víru, kterou ve svých dílech vyjadřoval, dostával Köhler další a další zakázky, zejména na výzdobu kostelů. A ocenil to také papež Pius XI., když mu v roce 1928 udělil vyznamenání „Pro Ecclesia et Pontifice“ (Pro církev a papeže).

V čem se Köhler vymykal svým současníkům?

Zpočátku uplatňoval akademické principy z dob studií. Ve vrcholné fázi pak aplikoval výtvarný přístup s prvky secese, výrazně využíval národopisné prvky Slovácka a Hané i vybrané ornamenty maléreček z východní Moravy. Barevná škála jeho ornamentiky byla založena na výrazném kontrastu živých barev (modrá se žlutou, zelená s červenou nebo výrazná kobaltová modř), které nezaměnitelně určovaly řadu jeho děl. Později se v jeho tvorbě projevoval vliv art deca s užitím zlaté barvy. Aplikace národopisných prvků byla přínosná, podařilo se mu – stejně jako v architektuře Jurkovičovi, s nímž se ostatně sešel při práci na hostýnské křížové cestě – povýšit lidové motivy a zapojit je přirozeně do zvolené, nejčastěji církevní tematiky. Spojoval tak sepětí Moravanů s křesťanskou vírou. Pro tuto orientaci na sakrální umění ho zároveň mnozí považovali za nemoderního a nebyl pochopitelně uznáván ani za komunistického režimu. Tento dluh splácíme až dnes, což byl také jeden z motivů, proč jsem o jeho životě a díle napsal rozsáhlou monografii: abych jeho osobnost a dílo přiblížil současné generaci.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou