Žádný autor minulého století nepodal krásnější obraz naděje než francouzský spisovatel Charles Péguy. Ve svém díle „Brána tajemství naděje“ nám nabízí nádherné, hluboké a podnětné úvahy o druhé teologické ctnosti – o naději. Píše, že víra vidí to, co je; naděje vidí to, co bude; a láska miluje to, co je. Tato slova nás nutí k zamyšlení o naší víře, naději a lásce. Představují klíč k pochopení, co
V úterý 9. prosince slavil arcibiskup Antonio Stagliano, který je známý také jako propagátor srozumitelné teologie, mši svatou v pražské Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora, kde poté debatoval s katechumeny a Mons. Tomášem Halíkem. O den později přednášel pro pedagogy a studenty tří teologických fakult pražské Univerzity Karlovy na téma Poslání teologie na univerzitě. „Jsme pouze správci
„Křesťan by mohl být charakterizován také jako ‚vánoční‘ člověk,“ upozorňuje P. Petr Beneš ve své knižní novince adventních a vánočních meditací Darovaný čas. Vždyť má být nositelem radostné zvěsti (evangelia), která pramení z toho, že Bůh je s námi a že se jako dítě nechal položit doprostřed našich dějin a životů. Přesto nám cosi brání vstoupit do této radosti. Svět kolem nás je zasažen válkami
Při pozorném poslechu několika hodin audiozáznamů z libické fary se posluchač postupně dozví následující: v nevelkém společenství zhruba třiceti lidí, kteří se scházeli ve farním sálku vždy poslední adventní neděli, obvykle dříve či později zavládla uvolněná vánoční atmosféra. A to i přesto, že setkání měla liturgický rámec: začínala i končila modlitbou, v první části vždy zaznělo adventní kázání
Pocházíte z Havířova, ale své vzpomínky často spojujete s Žermanickou přehradou a Beskydami. Proč? Narodil jsem se sice v Havířově, prožíval jsem tam dětství i všední dny školního roku, ale rodinu mám v Soběšovicích a Domaslavicích u Žermanické přehrady v podhůří Beskyd. Vodou této přehrady jsem doslova odkojený. Pro mě bylo velkým darem, že jsem mohl vyrůstat ve městě a zároveň na vesnici, protože vesnice poskytuje chlapcům spoustu vyžití:
Vatikánská média informují o úterním rozhovoru papeže s prezidentem Zelenským. Ten se týkal především ukončení války na Ukrajině. Mluvili spolu také o válečných zajatcích a návratu ukrajinských dětí z území Ruské federace do jejich rodin. Na otázku novinářů, kteří na Svatého otce čekali před jeho sídlem, týž den odpověděl, že „církev může pomoci přivést (zavlečené děti) zpět na Ukrajinu“, ale jednání podle něj probíhají velmi pomalu. Lev XIV. také
Po dvouleté odmlce právě začínají pracovat na dalších vitrážích olomouckého akademického malíře Jana Jemelky. Skla jsou určena do skleněného pláště kostela Svatého Ducha ve Starém Městě. „Namíchané barvy a sklářské palety jsme s tátou stále uchovávali a věřili, že v tom budeme pokračovat,“ podotýká Lukáš Kolínský. A dodává, že tvorba vitráží je často i o čekání – na toho, kdo se rozhodne vložit finance do umění. Malířská předloha rozložená na
Církev se na vánoční stromky nejprve dívala s nedůvěrou, protože vycházely z pohanských zvyků starých Germánů. „Stromové dřevo má ale také křesťanskou symboliku. Ježíš se narodil do dřevěných jeslí a zemřel na kříži ze dřeva,“ uvádějí Alena A. Gajdušková a Alena Scheinostová v knize Vánoce našich babiček. Křesťané někdy Ježíšův kříž nazývají „stromem života“. Legend o tom, jak tradice zdobení vánočního stromečku vznikla, je mnoho. Jedna z nich
„S nápadem využít současnou technologii – 3D tisk – přišel předchozí farář Radek Tichý. Hlavní myšlenkou bylo, že Ježíš se narodil i pro místní lidi, pro toto sídliště. Nebylo to jen někde v Betlémě před dvěma tisíci lety, ale zpřítomňuje se stále znovu. Chtěli jsme to místním lidem ukázat způsobem, který jim bude srozumitelný,“ ilustruje Lucie Fričová. „Naši předkové vytvářeli jesličky dlouhá léta, zimní večery trávili vyřezáváním figurek a
Tvoření a stavění betlémů není jen hezký vánoční zvyk, zdobení domácností a kostelů dojemným rodinným výjevem, ale má svůj hluboký existenciální smysl, pomáhá nám nahlédnout a objevit archetypální pravdy o lidském údělu, něžnou a pokornou formou dává životní sílu a inspiraci nejen pro sváteční chvíle vánočního času, ale právě pro naše každodenní zápasy s únavou, neporozuměním a rezignací právě tam, kde se nás dotýkají nejvíce: uprostřed rodiny, s
Na stejné téma napsal před více než devadesáti lety Karel Čapek sérii fejetonů, aby dal čtenářům nahlédnout do vzniku Lidových novin, kde byl redaktorem. Nechali jsme se jím inspirovat, i když zdaleka nedosáhneme jeho mistrovství. Předně s ním lze souhlasit, že u novin není ani tak zvláštní, jak se dělají, jako spíš, že vůbec existují, že mohou denně nebo v našem případě každý týden vycházet. Ještě se nestalo, že by Katolický týdeník nevyšel – s
Čím je člověk starší, tím častěji slýchá, ale i sám říká: „To už zase budou Vánoce?“ Ta otázka v sobě skrývá nejen informaci, že život rychle letí, ale také vědomí, že Vánoce jsou jako milník – něco s nimi končí a něco začíná, jsou mimořádným zážitkem. Záleží nám na nich. V souvislosti s jejich přípravou se však používá ještě jedno slovní spojení – „hektická doba“. Přípravy na Vánoce totiž v našem uspěchaném životě vyžadují čas navíc: na velký
„V prostém gestu spojeném s předáním plamínku a zapálením svíce vidím dobrou vůli a dobrotu lidských srdcí,“ hodnotí olomoucký arcibiskup akci, kdy se společně se skupinou dobrovolníků z Lidového spolku Olomouc vždy v neděli předcházející Štědrému dni vydává s Betlémským světlem na konečné zastávky místních tramvajových linek, aby lidem nabídl plamínek z místa Ježíšova narození. Přiznává přitom, že v počátcích měl i pochybnosti. „Dnes jsem ale
Aktuální výstava v hlavní budově muzea má název Pospíchejte k Betlému, místu svatému a podtitul Betlémy čtyř staletí. Chystala se už před pandemií, vznikala organicky a nyní konečně ve velkém výstavním sále představuje nejrůznější materiály a techniky zpracování celkem 78 jesliček – od dřevořezby přes keramiku, vosk, sklo, plsť, papírmašé, paličkování až po papírové betlémy skládací a vystřihovací. Především však vybízí zamyslet se nad různými
Když jsme se v létě domlouvaly na rozhovor, říkala jsi, že máš mnoho práce. Je to v adventu lepší? Advent je určitě jiný, všechno se zase zklidnilo. Tento rok byl náročný. Do srpna jsem zkoušela tři inscenace v Činoherním klubu: Zakleté dámy, Heda Gablerová – Naostro s režisérem Jiřím Havelkou a potom s Ondrou Sokolem představení Komuna. K tomu jsem točila seriál s Janem Hřebejkem a také s Alicí Nellis šestnáctidílnou kriminálku Mladá krev. A ve
Díky jeho iniciativě se letos v listopadu po osmdesáti letech rozezněl zvon sv. Tomáše v centru Brna. „Všechno začalo v mých zhruba šesti letech, kdy jsem jel s rodiči do Brna, kde se tatínek coby trenér reprezentace střelců účastnil závodu. My s maminkou jsme si vyšlápli na vyhlídkovou věž katedrály na Petrově. Tam jsem se poprvé dostal do blízkosti biskupského zvonu, který je v katedrále největší. Zrovna vyzváněl. Dnes vím, že se rozezní jen při
Stejný věhlas mají snad jen Sherlock Holmes a poručík Columbo. Hercule Poirot je symbolem detektivního řemesla a ani po více než sto letech od vydání první knihy neztrácí na popularitě. Z českých obrazovek téměř „nesleze“ a do našich obýváků se vrací týden co týden. K tomu vznikají další a další televizní a filmová zpracování, přičemž roli výstředního génia si přejí ztvárnit i ta největší esa dnešní kinematografie – jako legendární Američan John
Na Boží hod vánoční se bude v televizi Noe vysílat snímek V neděli v deset (rež. Patricia Riggen, Mexiko/USA 2007). Jde o příběh devítiletého mexického chlapce, kterého vychovává babička, zatímco matka nelegálně pracuje v USA – a každou neděli v deset dopoledne si telefonují. Po babiččině smrti se chlapec vydává na cestu za ní – přes hranice, města i vlastní strach. „Tato cesta je plná nečekaných setkání i překážek, které musí malý hrdina
Magdalena Volková, koučka a lektorka Pocit radosti se u mě váže k tomu, že se něco podaří nebo mne mile překvapí. Většinou se pojí s pocitem smyslu, že věci plynou správným směrem. Zásadní je pro mne vůbec zachytit to uvědomění, že je důvod k vděčnosti. Když je vděčnost, přichází i radost. Poslední měsíce mě těší chodit na delší procházky do přírody. Okouzluje mě, jak se příroda v čase mění, třeba jak ráno štípe mráz do nosu. Když se mi
Narodila jsem se v malé obci Hranice. Mým největším darem v životě byl dar víry v Pána Boha. Nepamatuji si, kdy jsem se naučila modlit. Co sahá moje paměť, vždycky večer, než jsme šli spát, jsme si všichni klekli a modlili se. Samozřejmě, že můj život provázelo i různé trápení, ale vždy, když mi bylo nejhůř, jsem se obrátila na Pána Boha. Co jsem sama nezmohla, v tom mi vždy Pán Bůh pomohl. Můj otec pokaždé říkával, že víru mi nikdo nevezme.
V prohlášení z 9. prosince COMECE reaguje na nedávný rozsudek Soudního dvora EU, který ukládá všem členům unie povinnost uznat manželství dvou občanů EU stejného pohlaví, pokud bylo uzavřeno v jiném členském státě a dotyční využili práva na volný pohyb. Případ se týkal polského páru mužů oddaných v roce 2018 v Německu: když se totiž přestěhovali zpět do rodného Polska, úřady zamítly jejich žádost o zápis oddacího listu do tamního matričního rej














