Můžeme na světě zanechat stopu

V životě potkáváte různé lidi. Kladete si otázku, kdo je váš bližní? Já mám spíš opačnou tendenci pustit si k sobě až moc lidí. Pro mě nebyl problém vyjít ze sebe, ale moudře rozlišovat, ke komu mě Bůh posílá a ke komu ne. A nemít nějaké velké výčitky, když člověk „nezachrání“ všechny okolo. Takže moje celoživotní téma zní, jak to správně pojmout, aby člověk šel za lidmi, za kterými má jít, a zároveň si neléčil spasitelský komplex. Jak se to dá

Stačí nebát se oslovit druhé

TOMÁŠ REDLICH, farnost Praha-Kobylisy, pastorační asistentSnažíme se hledat různé cesty například k překonávání anonymity, která ve větší městské farnosti může vztahy ohrožovat. Základem je všímavost a otevřenost. Nebýt spokojený jen sám se sebou a svým místem v kostelní lavici. Nebát se oslovit druhé, dát se do řeči, pomoci někomu i s drobností. Příležitost k tomu dává také čas strávený rozhovorem před kostelem po bohoslužbě nebo na nedělním

Církev, covid a deset deka naděje

Zkuste se dětí na náboženství zeptat, jestli jim chybí chození do kostela. Ti zbožnější z nás doufají v odpověď „ano“. Jenže co by za tím „ano“ bylo? Ano, chybí nám hodina v chladném kostelíku. Chybí nám tělocvik (klekání, sedání, vstávání… jo a ještě podat ruku). Chybí nám fronta k oltáři, po které to už brzo končí. Samozřejmě, najdou se zajímavé kratochvíle pro nejmenší, které chybí nejen dětem, ale i ostatním farníkům. Například prolézání

Bob Dylan – člověk na cestě

Ten dívčí hlas ve sluchátku zněl křehce, ale odhodlaně, byl to totiž skutek odvahy. „Líbí se mi vaše písně,“ říká dívka, jejíž intimní vyznání v tu chvíli poslouchají v rádiu možná desetitisíce posluchačů podobného věku. „Jen někdy vlastně nerozumím, co přesně znamenají.“ Ve zpěvákově hlasu je slyšet, že mu dotaz roztáhl koutky úst do úsměvu. Odpovídá pomalu, ale zároveň s vážností, která náleží k té důvěrné chvíli: „Jestli se ti líbí, tak si tím

Schuman služebníkem Božím

Francouzský státník Schuman (1886– 1963) se spolu s Konradem Adenauerem a Alcidem De Gasperim považuje za otce sjednocené Evropy. Společně se podíleli na tzv. Římské smlouvě z 25. března 1957, kterou vzniklo Evropské hospodářské společenství – předchůdce Evropské unie. Schuman byl poté prvním předsedou Evropského parlamentu. Politika pro něj byla posláním a službou. „Za působením veřejně známé osobnosti se skrývalo nitro člověka, který žil

Ocenění pro Radio Proglas

Radio Proglas zabodovalo v Novinářské ceně od Nadace OSF a to v audiovizuální kategorii. Cenu za nejlepší rozhovor, besedu nebo diskusi si odnesl pořad Na dřeň za díl s Jiřím Kylarem a Martinou Vintrovou nazvaný „Týrané ženě říkají, že je to její kříž. Je to ‚katolická past‘.“ Porota své rozhodnutí zdůvodnila slovy: „Zneužívání a týrání má mnoho podob. Alžběta Havlová na Radiu Proglas jde v hledání toho, k čemu jsme ještě tolerantní a proč, do

Co se chystá letos na Velehradě

Poutní mši svatou bude v pondělí 5. července od 10.30 hod. slavit kardinál Dominik Duka spolu s českými a moravskými biskupy. Kázání si připravuje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. V přímém přenosu bude možné slavnostní mši sv. sledovat v České televizi a Českém rozhlase. Obě média budou přenášet i tradiční Večer lidí dobré vůle v předvečer slavnosti od 20 hodin. Na celý den předcházející koncertu je na Velehradě připravený kulturní program, který

Místo Ostravy služba v diplomacii

Jak se to stalo, že si vás jako studenta jiné římské univerzity a kněze ostravsko-opavské diecéze vybrali do akademie? Jak na mě náš otec biskup přišel, samozřejmě nevím. Obvykle prezident akademie nebo někdo z Vatikánu žádá biskupské konference nebo rektory římských papežských kolejí o doporučení. Ale je to vždycky biskup, kdo dává svého kněze k dispozici pro službu v diplomacii. Ve Vatikánu pak provedou výběr a zničehonic vám biskup zavolá, že

Fejeton Kateřiny Lachmanové

Nedávno mne zaujala televizní upoutávka na představení Cirku La Putyka, které se jmenuje „Runners“ (Běžci). Týká se běhu času a našeho lidského hemžení. Hlavním prvkem scény je obrovský běhací pás, který si divadlo nechalo speciálně vyrobit někde v Anglii. Na něm se vlastně odehrává celý příběh, i hostující cirkusák s velkou obručí bude poprvé převádět své triky na pohyblivém pásu. Na webových stránkách divadla čteme u daného kusu tyto úvahy:

Cena pro koordinátora Tříkrálové sbírky

S jakými pocity jste ocenění přebíral? Stále převládá pocit nevěřícného překvapení. Ano, něco jsem udělal, ale jestli to zasluhuje takové ocenění, to nevím. Na druhou stranu jsem spojován s Charitou a nejvíc asi s Tříkrálovou sbírkou, což jsou velké, krásné, požehnané a smysluplné věci. A tak můžu říct: Děkuji za ocenění, jenže Charita, tříkrálovka a další věci, to jsou tisíce a tisíce lidí – a já měl jen milost, štěstí a možnost být u toho a snad

Vzpomínky na kardinála Vlka

Editorka Vladimíra Vaníčková – historička a archivářka, která se podílela například na sborníku Diktatura versus naděje o pronásledování církve v komunistickém Československu (ÚSTR 2014) – oslovila desítky českých i zahraničních osobností a pamětníků, kteří někdejšího českého primase znali jako přátelé, spolupracovníci nebo například studenti. Výsledkem je živý a mnohotvárný portrét jak kardinála Vlka samotného, tak české církve a jejích osudů i

S učitelem náboženství se vydávají do kostelů

Odejít od obrazovek„Chodíme s dětmi z náboženství do budějovických kostelů, abychom společně viděli na vlastní oči to, o čem jsme si během distanční výuky mohli pouze povídat,“ říká vikář. Zvědavé děti si tak prohlédnou například katedrálu sv. Mikuláše nebo objekt bývalého dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí s kostelem Obětování Panny Marie a vyslechnou poutavé vyprávění.„Myslím, že jde po dlouhých měsících domácího učení před

Ježíš se na kříži modlil i za mě

Ježíš se modlil hodně. Během svého poslání se hroužil do modlitby, protože dialog s Otcem je žhavým jádrem celého jeho bytí. Evangelia dosvědčují, že Ježíšova modlitba nabývá na síle a hutnosti v hodině utrpení a smrti. Tyto vrcholné události jeho života utvářejí ústřední prvek křesťanského hlásání (kérygmatu). Jsou jako blesk, který vrhá světlo na veškeré ostatní události jeho života. Ježíš nebyl jen lidumil, který se ujal lidského trápení a

Svatý Jan Křtitel – Pánův předchůdce

Jan Křtitel byl synem kněze Zachariáše a jeho manželky Alžběty. Když se Alžbětě narodil chlapec, dali mu jméno Jan. Jméno Jan znamenalo „Hospodin je milostivý“, případně „Hospodin požehnal“. Hospodin byl milostivý, neboť Janovo narození bylo jedním ze znamení vztahujících se k těm, které si Hospodin vyvolil. Jan začal veřejně působit „v patnáctém roce vlády císaře Theberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes tetrarchou v

Neboj se, jen věř

Jairos přistupuje k Ježíši hned, jak vystoupil z lodě, zřejmě na něj už nějakou dobu čekal, a prosí ho opravdu srdceryvně: „Moje dceruška umírá!“ (Mk 5,23). Své dítě má velmi rád. Navíc se předtím musel zřejmě velmi bolestivě rozhodovat, jestli zůstane doma se svou dcerou v její těžké chvíli, nebo ji opustí a půjde hledat Ježíše. A když nakonec odešel, riskoval, že ji už živou neuvidí. Celou záležitost musel pustit ze svých rukou – už to nebude

Izrael není Netanjahu

V listopadu 2012 Česká republika jako jediný stát EU hlasovala ve Valném shromáždění OSN proti uznání Palestiny za nečlenský stát světové organizace. Gesto nekritického plnění izraelských přání natolik upoutalo izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že se rozhodl cestou do Berlína na pár hodin zastavit v Praze. U sídla vlády ve Strakově akademii ho pak vítalo pár desítek proizraelských aktivistů, jimž jistá lobbistická organizace rozdala

V klidu si sednout a počkat

Těžko říct, jestli jejím záměrem byla povídka na zamyšlení pro dospělé čtenáře, anebo pohádka pro děti – charakterem je kniha otevřená všem a po chvíli s ní vám určitě přeběhne mráz po zádech. Rozhodně je zajímavá nejen formou, ale i jakousi přirozenou jednoduchostí. Nejsou v ní důležitá ani tak slova jako to, na co člověk sám přijde při její četbě, jaký z ní bude mít pocit. Koneckonců kdoví, jestli vůbec můžeme mluvit o četbě, když velkou část

Slepé skvrny nikdo neuvidí sám

Sociolog Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny mluví o nebezpečí nevidění některých témat a bolestí naší společnosti: „Bojím se, že naše slepé skvrny jsou velké, protože nevznikly přirozeně. Vypálili jsme si je do sítnice vytrvalým pohledem do oslňujícího svitu debaty o několika nejvyšších politicích, jejich výrocích a kauzách.“ Nabízí se otázka, zda patří také k naší víře a jejímu společnému prožívání ve farnostech nebo v církvi jako celku, že