TOMÁŠ REDLICH, farnost Praha-Kobylisy, pastorační asistent

Snažíme se hledat různé cesty například k překonávání anonymity, která ve větší městské farnosti může vztahy ohrožovat. Základem je všímavost a otevřenost. Nebýt spokojený jen sám se sebou a svým místem v kostelní lavici. Nebát se oslovit druhé, dát se do řeči, pomoci někomu i s drobností. Příležitost k tomu dává také čas strávený rozhovorem před kostelem po bohoslužbě nebo na nedělním farním agapé při kávě. Osvědčily se nám i formační a vzdělávací programy, jejichž součástí jsou diskusní skupinky, v nichž se lidé přirozené sblíží. A výborné je pro vzájemné vztahy, když se společné něco dělá. Důležité je pamatovat na nově příchozí, aby cítili přijetí a možnost někam v rámci farnosti patřit. Máme v tom rezervy. Chystáme se také realizovat program Patroni. Měli by to být farníci, kteří budou ochotni ujmout se třeba na jeden rok konkrétní nové rodiny nebo jednotlivce (např. nově pokřtěného) a vhodným způsobem je doprovázet a uvádět do života farnosti.

P.  MARTIN KUDLA, farář v Kopřivnici 

Základním východiskem „bytí spolu“ v těžkostech je modlitba. Lze ustanovit různé služby, které budou vyhledávat osamělé, ale vše bude jen úkol, který je třeba splnit. Budu-li však člověkem, který nikomu z lidí neodmítne požehnání, buduli se chtít modlit za lidi kolem sebe, pak dojde ke sblížení srdcí. Duch Svatý v nás pak zprostředkuje setkání, poznání, vzájemné obdarování. Všichni potřebujeme pomoct, všichni potřebujeme obdarovat, ale Kristem, nikoli někým, kdo přichází jako superman vyřešit každý problém. Budu-li v kostele odevzdávat jiné farníky Bohu, buduli jim žehnat, bude ve mně Kristus a On má co nabídnout. Samozřejmě potřebuji i já načerpat, setkat se se starými přáteli. Budu-li v kostele jen jednou týdně, tak tam budu kvůli sobě, což je nutné – na prvním místě se musím starat o svou spásu, o své potřeby. Budu-li tam i jindy, můžu se zaměřit na modlitbu za někoho konkrétního, o kom vím pramálo, nebo vůbec nic. Nesmím však nikdy vynechat lidi, se kterými žiji doma: Znám jejich těžkosti? Co hýbe jejich srdcem? Jaké duchovní boje nyní prožívají?

ROSTISLAV ŠERÝ, farnost Valašské Klobouky, vedoucí Projektu ON pro mladé 

V rámci našeho společenství Projekt ON se věnujeme mladým lidem ve věku 15–30 let. Všímat si nových mladých lidí, kteří se přijdou třeba jen ze zvědavosti podívat na některé z našich otevřených setkání, vnímáme jako velkou výzvu. Aktuálně se snažíme na tuto oblast aktivně zaměřit. Ve společenství budujeme tým mladých, který bude mít přímo na starost nové a osamocené mladé lidi. Jsem příjemně překvapený, že některým mladým leží na srdci sloužit osamoceným, odstrčeným a opuštěným a hledat cesty, jak jim pomoci. Už mnohokrát jsme slyšeli, že někdy stačilo pouhé oslovení a zájem o mladého člověka, který potom odstartoval zásadní změnu v jeho duchovním životě a vedl ho jak do menšího společenství, tak i do společenství katolické církve. Proto bych rád povzbudil všechna menší i větší společenství, aby si nenechávala pro sebe jimi už objevený poklad (v podobě nalezené duchovní rodiny) a rozhodla se pověřit konkrétní členy, kteří se s objeveným bohatstvím budou dál aktivně dělit.