S jakými pocity jste ocenění přebíral?

Stále převládá pocit nevěřícného překvapení. Ano, něco jsem udělal, ale jestli to zasluhuje takové ocenění, to nevím. Na druhou stranu jsem spojován s Charitou a nejvíc asi s Tříkrálovou sbírkou, což jsou velké, krásné, požehnané a smysluplné věci. A tak můžu říct: Děkuji za ocenění, jenže Charita, tříkrálovka a další věci, to jsou tisíce a tisíce lidí – a já měl jen milost, štěstí a možnost být u toho a snad občas něčemu pomoct. Jsem neskutečně vděčný za vše, co jsem zejména v Charitě mohl prožít, s kým jsem mohl spolupracovat a čemu trochu pomoci. A pak patří velké díky také manželce, rodině a všem, kteří mě kdy podporovali. To všechno se do těch pocitů mísí.

Cenu vám porota udělila za „působení v neziskovém sektoru navzdory handicapu – vadě růstu“. Vidíte v něm jen překážku, anebo vám v některém ohledu při práci také pomáhá?

Potýkat se musíme se vším, co nám vstupuje do života, a je jedno, jestli tomu dáme nálepku „překážka“ nebo výzva, zkouška, kříž a podobně. Vlastně nejlepší je nenálepkovat a brát věci tak, jak přicházejí, a teprve zpětně si můžu říct „vlastně ano, dobrý“. Čemu může handicap pomoci? Vždy to bude obrazně „závaží“. Ale ano, určitě dává jiný úhel pohledu a vnímání reality. A zde je pak obrovský prostor, jak ho člověk zpracuje, čemu ho učí, co si jím nechá v sobě otevřít, kde najde odvahu hledat a přiznat smysl a původ. Těžko říct, co bych nebyl nebo co v sobě neměl, kdybych byl býval zdravý.

Ve zdůvodnění porota oceňuje také široký rozsah vašeho působení. Čemu všemu jste se za 25 let své práce v Charitě věnoval?

Myslím, že nejdůležitější byla Tříkrálová sbírka – její koordinace a propagace. Pak tu byly další sbírky, zejména ty veřejné a humanitární, například Postní almužna, kterou považuji za nedoceněnou. Věnoval jsem se propagaci, což bylo velmi pestré: web, sociální sítě, tiskoviny, prezentace, mediální a tiskový servis. A posledních šest let jsem byl ředitelem Charity Konice.

Pomoc potřebným a znevýhodněným ale neopouštíte. Čemu se budete věnovat nyní?

Pracuji ve společnosti provozující chráněné dílny, které zaměstnávají nejrůznější lidi s handicapem nebo zkrátka ty, kteří z různých důvodů obtížně hledají uplatnění na trhu práce. Firma se dynamicky rozvíjí a mým úkolem je postavit a stabilizovat personalistiku. Není to přímo sociální služba, ale pokud bude všechno klapat, pomůžeme spoustě lidí.