Z(a)tracené Rusko

Válka proti Ukrajině „je z duchovně-morálního pohledu svatou válkou, v níž Rusko a ruský národ plní úkol (…) ochránce světa před útiskem globalizace a do satanismu pohrouženého Západu“. Těmito slovy posvětil válku Kremlu všeruský národní sjezd vedený hlavou ruské pravoslavné církve, patriarchou Kirillem. Padlé ve svaté válce Kremlu, pokračuje Kirill, „Bůh přijímá k sobě jako mučedníky, položivší život z lásky k vlasti a k bližním.“ Smrt Rusů na

Časopisy na cestu s Bohem

„Jako křesťané žijeme uprostřed tohoto světa a děti a mladí lidé si zaslouží, abychom jim nabídli, co jinde nedostanou,“ míní biskup Stanislav Přibyl, který má mezi biskupy na starosti média. „Křesťanství je krásné, bohaté, pestré a mnohovrstevnaté. Je dobré, aby mladí čtenáři věděli, že s radostnou zvěstí a životem z ní nejen obstojíme, ale můžeme být prospěšní druhým. Ukázat směr. A to mj. dělají tato křesťanská periodika,“ pokračuje a dodává:

Být připraven znamená žít naplno

Když člověk slyší tento Lukášův text a předtím viděl zprávy o probíhajících válkách a bojích, o přírodních katastrofách (povodních, zemětřeseních, hurikánech…), o ekologické katastrofě, o hladomorech a obětech různých nemocí, skoro by řekl, že tato Ježíšova slova jsou o dnešní době. A že tedy máme očekávat konec světa a Ježíšův druhý příchod. Jenže tak už tomu je dva tisíce let. Vyzařovat naději a jistotuJežíšova slova nejsou míněna jako hrozba

U mě nikdo nemá poslední slovo

Na přednáškách říkáte, že Bibli ve skutečnosti nečteme, i když si myslíme opak. Jak to tedy je? Říká se tomu odborně „kognitivní struktura“, což civilním jazykem znamená, že se příliš nezabýváme textem, jako spíše myšlenkami, které podle nás sděluje. Čteme slovo „spása“ a hned je jasné, oč běží. Vidíme psáno „židé“ a hned víme, o kom je řeč. Nevíme. Nedáváme pozor na to, co Písmo říká. A co se nám nelíbí, přehlížíme. Samozřejmě to platí pro

Červená středa za svobodu vyznání

V šesti jazykových verzích (anglicky, nizozemsky, francouzsky, německy, italsky a španělsky) vydala ACN zprávu „Pronásledovaní a zapomenutí?“, která hodnotí míru perzekuce křesťanů od léta 2022 do léta 2024 v 18 zemích s nejhoršími podmínkami. V 17 z nich se situace ve srovnání s předchozími obdobími ještě zhoršila – platí to zvláště pro africké státy včetně Nigérie, kde se stupňuje islamistické násilí, pro Čínu, Írán či Indii a také pro

Vídeň hostí Chagallovy vize a sny

Starozákonní duchovní zkušenost i otisk tragédie holokaustu, inspirace naivním uměním i kubismem, rodný Vitebsk i Paříž nebo New York, Bible, cirkus, manželství, sen a katastrofa – tyto souřadnice dávají Chagallovu dílu naprosto nezaměnitelný charakter. Movša Chackelevič Šagalov (1887–1985) pocházel z ortodoxní chasidské rodiny v běloruském Vitebsku a vzpomínky na sousedy, běloruskou i židovskou kulturu a každodennost i některé konkrétní výjevy

Jak na to? Stačí najít si chvíli

Jeden můj kamarád a farník mi nedávno řekl: „Neumím si představit, že bychom se s ženou společně modlili, třeba růženec.“ Jestli jste na tom jako můj kamarád, neztrácejte hlavu. Je třeba vzít v úvahu, že dnešní generace dospělých (tedy i on) vyrůstala v době, kdy pro řadu jejich rodičů nebylo samozřejmé společně se modlit. Pokud modlitbu sami jako děti nezažijete, je pochopitelné, že nevíte, jak na to. Jaké dobro rodinám společná modlitba

Šel až na samu hranici péče

Narodil se ve vznešené, ale chudé rodině v Navaře na severu Španělska v roce 1506. Později odchází studovat do Paříže – je to světský, inteligentní, světácký mladý muž, kde se setkává s Ignácem z Loyoly. Ten mu dává duchovní cvičení a mění jeho život: František opouští svou světskou kariéru a rozhodne se, že se stane misionářem. Vstupuje k jezuitům, přijímá kněžské svěcení a vydává se evangelizovat. V té době cesty misionářů na Východ znamenaly

Varhanní hudba k poznání a potěše

Historie varhanářství ve Slezsku sahá až do konce 17. století, kdy v Opavě působila dílna rodiny Ryšáků, a s přerušením ve 20. století se udržuje dodnes. Návaznost na barokní varhanářskou tradici vykazují i dva moderní nástroje, které zní na aktuální nahrávce. Jsou to varhany z kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně, postavené v roce 2006 podle varhan z pražského Týnského chrámu, a nástroj z nového kostela sv. Hedviky v Darkovicích z roku 2010,