Jeden můj kamarád a farník mi nedávno řekl: „Neumím si představit, že bychom se s ženou společně modlili, třeba růženec.“ Jestli jste na tom jako můj kamarád, neztrácejte hlavu. Je třeba vzít v úvahu, že dnešní generace dospělých (tedy i on) vyrůstala v době, kdy pro řadu jejich rodičů nebylo samozřejmé společně se modlit. Pokud modlitbu sami jako děti nezažijete, je pochopitelné, že nevíte, jak na to.

Jaké dobro rodinám společná modlitba přináší? Myslím, že je to jeden z důležitých momentů, který vyjadřuje zájem žít spolu a žít s Bohem. A v takovém společenství nahlížet na vlastní život.

Dobro společné modlitby

Rodiny, které se modlí, vytvářejí prostředí, kde je zřejmé, že víra není jen otázkou hodiny v kostele, nýbrž něčím, co k rodině patří. To pak přirozeně vnímají i děti. Modlit se nenaučí ve škole nebo na faře v náboženství, ale tehdy, když se účastní modlitby v rodině, která pak dá smysl i modlitbám většího společenství v kostele. Modlitba není jen opakováním naučených slov, nýbrž prostředím vztahů. Modlitba umožňuje pojmenovat si radosti i starosti v běžné komunikaci i před Bohem. Často slýchávám povzdech nad tím, že o modlitbě a jejím významu se v kostelích mluví hodně, ale jen málokdy se tam člověk dozví, jak se vlastně modlit. To považuji za velikou výzvu celým farnostem, zejména nám kněžím nebo řeholníkům.

Zkuste to na začátek třeba jenom tak, že si v sobotu večer nebo v neděli najdete chvíli, kdy se sejdete, třeba si zapálíte svíci a přečtete nedělní evangelium. Možná se vám podaří zachytit jeho myšlenku, kterou může být například čekání, naděje nebo důvěra. V tomto smyslu pak může každý říct jednu větu osobní modlitby – o co by chtěl prosit nebo za co děkovat, s ohledem na svá vlastní očekávání, naděje a prožívání důvěry nebo s ohledem na to, co prožívají jeho nejbližší či přátelé. A zakončete modlitbou Otče náš. Když u toho budou menší děti, stačí, když to celé nepřesáhne několik minut.

Inspirace

Inspiraci ke společné modlitbě najdete v křesťanských nakladatelstvích a médiích. Například v redakci časopisu Duha jsme připravili několik č ísel, přinášejících ke společné modlitbě v rodině a s dětmi náměty. Vydali jsme také karty se „smajlíky“, kteří výrazem napovídají, jak mohou děti k modlitbě přistoupit: přemýšlet nad tím, za co mohou prosit, děkovat nebo jak přijmout něco, co je trápí. Tam, kde se těžko hledají slova, pomůže obrázek. Mimo to mají své prověřené zkušenosti mnohé rodiny, od nichž se můžeme inspirovat navzájem.