„Každý betlém vypovídá také o době svého vzniku a já jsem si přál, aby náš betlém nesl i prvky současnosti: aby návštěvníka potěšil nejen vánoční příběh a pohybující se figurky, ale také ho oslovilo průvodní slovo a hudba, osvětlení, zvuk nebo scéna řízená počítačem,“ říká starosta valašské obce Josef Tkadlec, jaké myšlenky vedly před více než deseti lety ke vzniku zdejší betlémské scény. Na samém počátku přitom stálo to, co u jiných jesliček: kouzlo vánočního příběhu a obdiv ke starému řemeslu. „Lásku k betlémům jsem nejspíš podědil po tatínkovi, který každé Vánoce domácí betlém pečlivě a s radostí připravoval. A ovlivnil mě i zdejší rodák, kněz a vězeň komunismu Mons. Jan Machač. V jeho sbírce se dochovala spousta betlémů, z nich asi nejznámější jsou perníkové jesličky v kostele u sv. Matěje v Praze Dejvicích, kde byl přes třicet let farářem,“ vypráví starosta.

Navzdory právě zmíněné inspiraci se Valaši při výrobě svého betléma rozhodli pro materiál trvanlivější. Betlémskou scénu na ploše přes 50 metrů čtverečních tak tvoří kolem 230 dřevěných figur, z toho je 75 pohyblivých, a také více než stovka staveb. K jejich výrobě obec přizvala patnáct řezbářů z Moravy a Čech i z druhé strany česko-slovenské hranice, na kterou je to z Horní Lidče co by dřevěným špalíkem dohodil. „Potřebovali jsme řezbáře, kteří mají zkušenosti s výrobou staveb a umějí i pohyblivé figurky. Za všechny bych jmenoval Kamila Andrese, restaurátora Proboštova betléma v Třebechovicích,“ zmiňuje Tkadlec a dodává: „Pomáhal nám i metodicky a třeba jeho tkalcovský stav a přadlena patří k unikátům našeho betléma.“

Ve výsledném díle je silně patrná také slovenská stopa. Hornolidečané totiž ke spolupráci pozvali partnerskou obec Dohňany nedaleko Púchova. „Se Slováky máme společné dějiny, formovaly nás stejné události a donedávna jsme žili v jednom státě. Pomáhali nám třeba s výběrem řezbářů i lokalit,“ říká starosta.

Betlém proto obsahuje dřevořezby čtyřiceti poutních a turistických míst Zlínského a Trenčínského kraje: Svatý Hostýn, Velehrad, Radhošť, hrad Buchlov, Trenčínský hrad nebo zámek Bojnice. Část betléma je pak vyhrazena dřevěným stavbám přímo z Lidče. „V reálu těchto dřevěnic neustále ubývá, zůstanou tak aspoň v našem betlému,“ zdůrazňuje starosta a dodává, že pohyblivé figurky zase zachycují řemesla a zvyky zdejšího kraje.

Historické památky i staré tradice ztvárněné dávnými řemeslnými technikami se nicméně obec rozhodla prezentovat moderněji. Ke spolupráci proto přizvali také televizi Noe a společně vytvořili film, který dnes prohlídku betléma doprovází. „Návštěvníkovi přibližuje nejzajímavější historické momenty, události, zvyky a původní řemesla. V průběhu filmové projekce se v betlémě postupně osvětlují jednotlivé památky, o kterých se právě hovoří, a atmosféru příběhu o Ježíšově narození dotváří podmanivá hudba s doprovodným slovem,“ popisuje Tkadlec.

Výjimečný počin v cestovním ruchu

Spojení starého řemesla s moderní technikou zaujalo: hornolidečský betlém například ocenil titulem „výjimečný počin v cestovním ruchu“ časopis COT Business a Centrála cestovního ruchu Východní Moravy. Především ale už deset let láká návštěvníky, kterých sem v časech před pandemií zavítalo ročně i přes dvanáct tisíc.

„Teď je návštěvnost asi poloviční a na loňské Vánoce byl betlém zavřený úplně,“ poznamenává Tkadlec. Snad ještě víc ho však mrzí, že pokračující pandemie zhatila také oslavu desátého výročí otevření, které připadá na letošní prosinec. „Připravovali jsme setkání s tvůrci, kvůli koronaviru ale všechno padá,“ povzdychne si.

Návštěvníky však betlém za dodržení všech epidemiologických opatření vítá dál a jako zatím poslední novinku nabízí i výstavu sběratelských panenek tematicky spojených s adventem a Vánoci. „Nevzdáváme se a učíme se pracovat i ve ztížených podmínkách,“ uzavírá Josef Tkadlec.