Fulnek, známý tříletým pobytem Jana Amose Komenského v letech 1618–1621, byl jedním z center bratrského života a školství. Po odchodu Komenského i dalších bratří se ocitl na dva roky bez duchovní správy. Není proto divu, že několikaměsíční pobyt zaníceného duchovního, byť katolíka, byl ve městě vnímán velmi pozitivně a že jeho pokojné misijní působení bez vojenského doprovodu a násilných donucovacích postupů mělo velký úspěch.

Zpráva zaslaná do Říma chce samozřejmě vykreslit jeho činnost v co nejlepším světle. Jeho činnost začínala sérií postních kázání o utrpení Kristově, která vyvrcholila o Velkém pátku kázáním a večerním průvodem, během něhož se kapucín i někteří konvertité veřejně bičovali. V následujících týdnech měl Bonaventura plné ruce práce s přijímáním konvertitů do církve a jejich zpovídáním, konal bohoslužby v bývalém bratrském sboru, zorganizoval městskou komunitu, která sama kontrolovala dodržování náboženských předpisů, propagoval typicky katolické pobožnosti. Fulnecká mládež dobrovolně vyhledávala nekatolické knihy a věnovala se jejich likvidaci: tak byla spálena i knihovna, kterou na radnici zanechal při svém odchodu sám Jan Amos Komenský. Takové přijetí kapucínského misionáře je zakotveno v mentalitě raně novověkého člověka, pro niž je náboženství přirozenou a běžnou součástí nejenom života jednotlivce, ale i celé obce: k životu pospolitosti malého městečka na hranicích Moravy a Opavska patřily neodmyslitelně pravidelně konané náboženské obřady. Pokud tato součást života chyběla již více než dva roky, byli obyvatelé ochotni přijmout jakéhokoli duchovního, bez ohledu na jeho konfesní příslušnost.

TOMÁŠ PARMA, historik