První patent, který dramaticky zasáhl nekatolické prostředí, vydal zplnomocněný komisař Ferdinanda II. kníže Karel z Lichtenštejna 13. prosince 1621. Z Čech vyhostil utrakvistické i bratrské duchovní. I když se jednalo o náboženské opatření, patent ještě rekatolizaci nevyhlásil, skryl ji za politické motivy. Duchovní nebyli vyhnáni jako konfesní protivníci, nýbrž jako političtí provinilci, kteří svými kázáními bouřili lid proti zákonnému panovníkovi a podíleli se tak na vzniku stavovského povstání. Uvedený patent se netýkal luteránů, a to s ohledem na tehdejšího habsburského spojence, saského kurfiřta Jana Jiřího. Nicméně snaha vypudit i luteránský klérus byla tak silná, že uvedené ohledy po necelém roce padly a 25. října 1622 byli dalším patentem vypovězeni i tito kněží.

Přijměte katolické vyznání!

Uvedená první legislativní opatření směřovala proti kléru a jejich cílem bylo odstranit duchovní vedení českých nekatolíků. Další kroky směřovaly proti věřícím. Již 17. září 1622 byli z Moravy vypovězeni novokřtěnci, ale hlavní rekatolizační nápor přišel až v roce 1624. Ferdinand II. vydal 29. března patent přikazující, aby obyvatelé měst i venkova přijali katolické vyznání. Patent postihl především měšťany královských měst. Nemohl mít plošný dopad, protože se nevztahoval na šlechtu, která jediná mohla na svých panstvích vyvíjet skutečný rekatolizační tlak na poddané.

Tento problém stát vyřešil až v roce 1627. V květnu vydal Ferdinand II. nový zemský zákoník, Obnovené zřízení zemské pro Čechy (a o rok později pro Moravu). Katolické náboženství zde bylo vyhlášeno za jediné povolené křesťanské vyznání. Dne 31. července 1627 pak panovník vydal patent, jímž nařídil nekatolické šlechtě v Čechách konvertovat ke katolictví, nebo opustit zemi (pro Moravu bylo toto nařízení vydáno 9. března 1628). Poté došlo k velkému množství konverzí i k mohutné vlně odchodů do exilu, náboženské jednoty v českých zemích však ještě dosaženo nebylo.

Raně novověký stát si nedokázal vynutit okamžité a úplné dodržování svých nařízení. Připočteme-li k tomu nejistotu válečných let, poznamenanou vpády nepřátel, nemůžeme se divit, že ve 30. a 40. letech 17. století vycházely ve dvou- až tříletých intervalech patenty, které zakazovaly přítomnost nekatolíků v zemi. Z jejich četnosti je zřejmé, že zákazy měly ve válečných časech minimální účinek.

Vypudit navrátilce

Uvedené patenty směřovaly především proti exulantům, kteří se pod různými záminkami do země vraceli. Mnozí navrátilci doufali, že situace na evropském bojišti se nakonec obrátí v neprospěch Habsburků. Tuto naději jim definitivně vzal v roce 1648 vestfálský mír, v němž byl na základě dohody mocností stanoven jako termín pro uspořádání náboženských poměrů v Evropě 1. leden 1624, tedy doba, kdy se již české země nalézaly pevně pod vládou Habsburků. Tím de facto došlo k mezinárodnímu uznání pobělohorské rekatolizace. Po uzavření míru vyšla série dalších rekatolizačních patentů, které v poklidných dobách již svůj úkol splnily. Čechy a Morava se staly katolickými zeměmi, i když zde vždy existovali tajní nekatolíci. Proti nim a jejich podpoře ze sousedních luteránských zemí se v první polovině 18. století rozpoutá další rekatolizační vlna.

Obnovené zřízení zemské

Dne 10. května 1627 vydal císař Ferdinand II. nový základní zákoník pro Čechy nazvaný Obnovené zřízení zemské a přesně o rok později vyšel stejně nazvaný dokument i pro Moravu. Šlo o normy, které upravovaly stavovské právo, a týkaly se tedy stavovské obce: šlechty, duchovenstva a královských měst. Zákoník právně ukončil dobu stavovské monarchie, kdy se panovník při vládě nad zemí a její správě musel dělit o moc se zástupci stavů. Uzákonil dědičné držení Čech a Moravy v habsburském rodě a obsahoval další předpisy státního, soukromého i trestního práva a předepisoval soudní postupy. Legislativa se týkala i náboženského vyznání obyvatel země. Katolické vyznání se tedy stalo jediným povoleným náboženstvím v Čechách i na Moravě: ve Slezsku byla situace již delší dobu odlišná, podmínky pro nekatolíky byly v této zemi koruny české příznivější. V náboženské oblasti přinesl zásadní inovaci toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781, který vyhlásil toleranci pro některá nekatolická vyznání a umožnil jim legální existenci.

JIŘÍ MIKULEC, historik, který se zabývá českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace