Na nedělní poutní bohoslužbu do Staré Boleslavi dorazily tisíce poutníků. Většina auty, několik výprav tradičně pěšky, konaly se dvě cyklopoutě. Mši svatou na Mariánském náměstí celebroval apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo a kázal pražský arcibiskup Jan Graubner. Letošní pouť připomněla také 80. výročí konce druhé světové války, a především utrpení, jež způsobila – v obětním průvodu lidé
Jaký je to pocit, když vás dodnes zdraví lidé na zastávkách tramvaje nebo metra a vzpomínají, že vás znají z masových demonstrací během Sametové revoluce? Ano, občas mne starší lidé zastaví a osloví… Ale víte, já jsem nikdy netoužil vystupovat před davy. Události nabraly velmi rychlý spád a já jsem se shodou okolností dostal do centra dění. Dobře, ale stejně bych se chtěl zeptat, jaké to je, když
Člověk dává jména věcem a situacím zpravidla podle toho, jak je zakouší, jak se mu jeví, jak je může mít v paměti. Tak nějak vznikají pojmy. Platí to o jménech věcí a osob, které člověk ve světě potkává a které jsou pak v jeho vnitřním světě. Děje se tak i při pojmenovávání duchovního světa, byť se jednotlivé pojmy používají především v analogickém významu: na základě vnitřní podobnosti s něčím, co
Dosud se žádné volby neodehrávaly v tak vyhrocené atmosféře. Je to způsobeno především mezinárodní situací. Tři a půl roku již trvá na Ukrajině válka, která se zásluhou ruských provokací vůči severským zemím posouvá do čím dál větší blízkosti našich hranic. Výraznou změnu v kolektivní obraně celého Západu, na niž stále spoléháme, nastolila vláda Donalda Trumpa, který od základu mění zavedený
„Mám pocit, že od té doby, co jsem v politice, tedy už přibližně dvanáct let, funguje mezi radnicí a farností intenzivní spolupráce. Děláme prakticky všechny akce společně,“ vzpomíná starosta Jiří Zajac (ODS). Připomíná třeba podzimní trhy, poutě nebo využívání farní zahrady jako zázemí kulturních aktivit pro veřejnost. „A naopak, když farnost pořádá slavnost na Kopečku Božího milosrdenství, vždycky se do toho nějak zapojí také městská část,“
K výročí jeho úmrtí uspořádala Národní knihovna ČR v pražském Klementinu výstavu s názvem Kosmas 900. Představuje v něm Kosmovu kroniku jako živé dílo, které má stále své místo v našem společenském i kulturním povědomí, a jejího autora jako tvůrce české historické paměti. Kosmas byl mužem vzdělaným, sečtělým a zcestovalým. Svou třídílnou kroniku začal psát až ve vysokém věku – říká v ní o sobě, že je „octogenario“, tedy osmdesátiletý. Psal ji asi
„Osmdesát let od konce druhé světové války, v době stále více rozervané násilnými konflikty, my, církve v Itálii, Slovinsku a Chorvatsku, společně zvedáme svůj hlas za mír a apelujeme na to, aby každé křesťanské společenství bylo nositelem naděje, bdělé a aktivní v podpoře a rozvoji cest smíření,“ zní výzva tří biskupských konferencí – Itálie, Slovinska a Chorvatska – z minulého týdne. „Ze zjizveného kraje, na pomezí dvou států a v souvislosti s
Když jsem zazvonil u dveří, otevřel postarší mohutný pán a místo pozdravu se na mě vrhl jeho velký černý vlčák, který naštěstí nekousal. Byt, který Durych zdědil po slavném otci, byl od podlahy až ke stropu plný knih. Václav tehdy vydal otcův zapomenutý román Kouzelný kočár a chtěl, abych ho propagoval mezi bohoslovci. Půjčil jsem si od něj na oplátku čtyřdílný opus jeho táty Služebníci neužiteční. Ta kniha barokní češtinou vypráví příběh českých
Po výzvě Stálé rady ČBK z minulého týdne (více v KT 39) se k volbám nyní vyjadřuje Ekumenická rada církví (ERC) a své rozhodování přiblížil arcibiskup Jan Graubner.Ekumenická rada církví vyzývá občany, aby „dar volby používali zodpovědně a hledali kandidáty, kteří jsou v souladu s křesťanskými hodnotami – úctou k životu, spravedlnosti, solidaritě a míru. Nechť volby nejsou jen o politických slibech, ale o hledání těch, kteří se angažují pro dobro
Minulý týden během zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku uznala stát Palestina další vlna zemí, včetně Velké Británie, Austrálie, Kanady, Francie či Belgie. Krok vyvolal reakce také ve světové církvi, například angličtí a velšští biskupové uznání vítají. „Toto rozhodnutí, které je právem, nikoli odměnou, potvrzuje, že právo na sebeurčení je základem lidské důstojnosti. Je správné, že vláda v této věci jednala tak, jak původně zamýšlela
„Jezuité na Svatém Hostýně vykonali velmi mnoho dobrého – službou pro samotné poutní místo i pro početné zástupy poutníků. Děkuji jim za vše a věřím, že i po svém odchodu uvidí, jak to, co bylo zaseto, roste a nese užitek,“ shrnul olomoucký arcibiskup Josef Nuzík a dodal: „Věřím, že nově vznikající společenství kněží naváže na dílo kněží z Tovaryšstva Ježíšova a bude svou službou dál rozvíjet toto poutní místo, aby zde poutníci i všichni příchozí
„Přijeli jsme sem načerpat inspiraci pro výuku náboženství, povzbudit se navzájem a posílit víru,“ vysvětlila pro KT Renata Lorencová, katechetka z brněnské diecéze. Spolu s několika desítkami českých katechetů se připojila k dvaceti tisícům poutníků ze 115 zemí, kteří se od 26. do 28. září setkali v Římě. Kromě modlitební vigilie v bazilice sv. Petra či účasti na přednáškách mohli katecheti čerpat z osobních setkání. „Brněnské katechetické
Rektorka Karlovy univerzity Milena Králíčková na návrh Akademického senátu Katolické teologické fakulty odvolala 23. září z funkce proděkana Aleše Prázného, který zastupoval dvakrát odvolaného děkana P. Jaroslava Brože. Tím se fakulta ocitla bez vedení, a podle ministerstva tak byly naplněny zákonné podmínky pro uvalení tzv. nucené správy, o niž žádal akademický senát fakulty i část vyučujících a studentů. „V kritickém období začínajícího semestru
Volební kampaň vrcholí a nesmiřitelné tábory jsou čím dál nesmiřitelnější. Jedna skupina tvrdí, že se v Česku máme dobře, a tudíž není třeba nic moc měnit. Druhá skupina to tak růžově nevidí a pro jistotu by změnila všechno, včetně politického systému. Přesvědčování o své pravdě, zdá se, nikam nevede. V politice platí a bude platit heslo: „Tohle je moje pravda, řekni mi tu svou.“ Že se však někteří lidé mají hůř, je bohužel fakt. Je lepší si to
Jak vás napadlo natočit dokument o kněžství a kněžském slibu? Konečná podoba postupně krystalizovala. Ale téma jako samotné jsem už několik let nosil v hlavě. Přišlo mi, že se kněžské odchody tak nějak zametají pod koberec. Moc se o tom nemluví. A pokud vůbec, pak jen z toho pohledu, že si za to dotyčný kněz může sám, že se málo modlil. Zároveň jsem se chtěl od začátku varovat pohledu, že celibát je v církvi ten největší problém. Ano, i celibát
ODKAZ PŘISTĚHOVALCŮ A JEJICH ZASTÁNCŮ připomíná obří nástěnná malba v newyorské katedrále sv. Patrika. Dílo s názvem: „Co je tak zvláštního na míru, lásce a porozumění?“ je největším uměleckým výtvorem v chrámu za 146 let jeho historie a odhaleno je v době, kdy mnoho imigrantských komunit v New Yorku i po celé zemi čelí zatýkání a deportacím. Autor Adam Cvijanovic na popud newyorského arcibiskupa a kardinála Timothyho Dolana vyobrazil newyorské
Biskupové nás ve svém prohlášení k volbám vyzývají, abychom se zabývali morální integritou námi preferovaných kandidátů, i když jsou si vědomi, že žádný z nich není bez chyby. Co to ale znamená v praxi? Volební programy jsou podstatné, ale nikoli nejdůležitější, protože v nich jsou zpravidla jen obecné fráze či hesla. Obdobně jako když někdo prohlásí, že „při práci bude používat nůž“, ale už o něm nevíme, zda je to chirurg, kuchař, řezník, nebo
„Poprvé jsem pana starostu poznal při Noci kostelů. Seznámili jsme se a jako farnost jsme pak zažádali o dotaci na otevření naší neudržované zahrady veřejnosti. A dostali jsme ji,“ popisuje začátek projektu Zahrady sv. Marka P. Leoš Ryška, ředitel TV Noe a heřmanický farář. V roce 2019 se jim tak podařilo nevyužívanou zahradu otevřít. „Starosta se nejprve divil, že chceme náš pozemek nabídnout všem, ale jakmile viděl, že to myslíme vážně, vzal to
Když o někom řekneme, že je narcista, obvykle tím máme na mysli, že je arogantní, bez empatie a sám sebe považuje za výjimečného. To je však jen jedna z podob narcismu, které se říká zjevná nebo také grandiózní. Druhou nejrozšířenější je naopak skrytá neboli zranitelná podoba. Tito narcisté na první pohled působí jako milí a nenápadní lidé. Ve skutečnosti se ale prostřednictvím předstírané empatie, skromnosti, nejistoty a zraněnosti snaží získat
Jedním ze současných teologů, který věnoval vztahu mezi ekologickou krizí a křesťanstvím zvláštní pozornost, je pravoslavný biskup Ioannis Zizioulas (1931–2023). V jeho díle se ale kromě naléhavého varování nachází naděje a konkrétní pozvání k tomu, co světu můžeme nabídnout my křesťané. Na prvním místě zdůrazňuje, že ekologická krize je „pravděpodobně tím nejzávažnějším problémem, před nímž dnes lidstvo stojí“. „Na rozdíl od jiných problémů,“
Už dlouho žiju na pražském Jižním Městě. Zlí jazykové o něm vždy říkali, že to není město, jak má být, ale „mamutí noclehárna“. A nejspíš měli pravdu. Vždyť za prací, do kaváren, na výstavy, koncerty či do divadel jeho obyvatelé většinou jezdili do centra Prahy. A právě co se týče kultury, až na pár čestných výjimek se toho na Jižním Městě po celá dlouhá léta moc nedělo. Nyní se zdá, že se začalo blýskat na lepší časy. Do prostorů bývalého
Evangelium 27. neděle začíná prostou prosbou apoštolů: „Pane, dej nám více víry!“ A Ježíš odpovídá obrazem, který nám možná přijde zvláštní: „I víra malá jako hořčičné zrnko stačí k tomu, aby se hory hýbaly a stromy zakořeněné v zemi se přesadily jinam.“ Musíme si uvědomit, že víra není pocit nebo krásná představa, víra je životní postoj, tiché a věrné spoléhání na Boha, které se ukazuje v každodenních činech, často neviditelných a nedoceněných.