Přihlásit se
V digitální verzi
![Katolický týdeník]()
Karel Pučelík
Moje články v Katolickém týdeníku
„Padre, vy mluvíte jako turista! Jestli tu chcete pracovat, musíte se naučit španělsky lépe"
Cesta 121
vydání 21/2025 
P. Karel Makovec začal svůj profesní život jako výpravčí, přesto pro něj byla připravena jiná cesta. Kněžská služba ho přivedla až do Ekvádoru, kde jako misionář pracoval s domorodými kmeny. Když přijdete do bytu P. Karla Makovce v domě s charitní pečovatelskou službou v Hradci Králové, zaujme vás několik věcí. Náboženské knihy a předměty, což u kněze není nic překvapivého, ale také exoticky vyhlížející artefakty a modely vlaků. „To už je ale jen takový pozůstatek mé sbírky, většinu jsem…
Není žádné „oni“, jsme pouze „my“
Názory
vydání 21/2025
Kdo by neznal nějakou melodii kapely U2? Po léta patřily mezi nejvíce vydělávající umělce světa, ale zároveň se jejich tvorba vždy točila kolem společenských problémů, lidských práv i náboženství. U2 je vlastně živoucí paradox – chválová kapela, která vydělává miliony. Její frontman Bono Vox nyní oslavil pětašedesátku.
Na Britských ostrovech mají svůj slavný Marmite, podivně chutnající pomazánku, která se vyrábí ze zbytků po výrobě piva. Lidi rozděluje spolehlivěji než Donald Trump – jedni…
Od redakčního kávovaru
Doma
vydání 21/2025
Pozdě, ale přece. Když jsem se dočetl, že se nově jmenovaní kardinálové před volbou papeže dívají na film Konkláve (prý i Lev XIV. ho viděl), aby alespoň trochu věděli, co je čeká, musel jsem si ho také pustit. A jelikož jsem z vyjádření některých osobností církve i křesťanských publicistů pociťoval nelibost, mnohdy až znechucení, čekal jsem krušnou podívanou. Nemohl jsem být více překvapen. Jestli jsou kardinálové takoví jako filmový kardinál Lawrence, můžeme být v klidu. A můžeme být navíc…
Byly to nejtěžší chvíle mého života
Cesta 121
vydání 21/2025
Loni na podzim se nejen severem Moravy přehnaly ničivé povodně. Nevyhnuly se ani obci Zátor ležící na řece Opavě. Na děsivé okamžiky vzpomíná tamější kněz P. PAVEL OBR. Zátor patřil mezi obce nejvíce zasažené loňskou povodní. Nakolik byla postižená?
Obcí Zátor-Loučky prošla voda, z říčky, která čítá cca 10-15 metrů, se stala rozlitá řeka v celé šíři až sto metrů a výši v některých místech přes dva metry. Přesný počet neznám, ale o dům přišlo okolo deseti rodin a dalších zhruba 13 budov muselo…
Na správné straně
Názory
vydání 20/2025
Nový papež Lev XIV. je tak trochu neznámou figurou. Přestože má zkušenosti z mnoha funkcí, zemí i kontinentů a poslední léta strávil prací v srdci církve, o jeho postojích toho mnoho nevíme. Je potřeba více času. Minimálně jedna věc je jistá, diktátoři a autoritáři v různých koutech světa ani tentokrát nenajdou v církvi smířlivého lídra. Co se války na Ukrajině týče, ještě jako peruánský biskup ruský postup odsoudil jako „skutečnou invazi imperialistické povahy, při níž se Rusko snaží dobýt území…
GLOSA: Dohlédnout za tanky
Názory
vydání 19/2025
Na jaře jsem se náhodou ocitl v Bonnu. Město jsem si pamatoval ze studií jako hlavní město Západního Německa, ale o moc víc jsem nevěděl. Co zkusit nějaké muzeum? Nedaleko někdejšího sídla parlamentu se nachází Dům historie, státem zřizované muzeum moderních dějin, které mě ohromilo. Němci tam poválečnou historii, zejména bolestivé a zahanbující dědictví nacismu, zobrazují bez příkras, kriticky vůči předchozím generacím i vůči současné společnosti. Je to odvážný a potřebný přístup. Má-li být…
GLOSA: Do posledního dechu
Názory
vydání 17/2025
Papež František sloužil až do poslední chvíle. Jak řekl jeho blízký spolupracovník kardinál Víctor Manuel Fernández, těžko se mu poslouchaly výzvy lékařů k odpočinku, protože „se rád zcela odevzdává“. O jeho mimořádném nasazení s respektem referovala i zahraniční a světská média. Posledních týdny budou alespoň pro mě patřit mezi nejdůležitější momenty Františkova života. Britský deník The Guardian to shrnul skvěle: I přes vážný stav byl papež pořád „střelec“. Kardinál Fernández předpokládal, že…
Být nositeli naděje
Názory
vydání 14/2025
Z výletu se mi domů nikdy nechce. Snad jen jednou z pobytu u moře v Řecku, který byl sice superlevný, ale po deseti dnech už nešlo v bezduchém letovisku prakticky nic dělat. To však určitě nejsou pocity, které nyní zažívá mnoho českých věřících vracejících se z Národní poutě v Římě. Věčné město je srdcem církve a pulzujícím mezinárodním centrem. I přes kulturní šok, chaos a pokusy motorkářů, aby vás na přechodech řádně vyděsili, má město atmosféru, která vtahuje. Podobně je tomu s poutí, která je…
