Dosud se žádné volby neodehrávaly v tak vyhrocené atmosféře. Je to způsobeno především mezinárodní situací. Tři a půl roku již trvá na Ukrajině válka, která se zásluhou ruských provokací vůči severským zemím posouvá do čím dál větší blízkosti našich hranic. Výraznou změnu v kolektivní obraně celého Západu, na niž stále spoléháme, nastolila vláda Donalda Trumpa, který od základu mění zavedený mezinárodní pořádek, založený zejména na transatlantické spolupráci a sdílení společných hodnot. Evropa proto musí ze strany USA čelit celním bariérám, z čehož pramení nejisté hospodářské vyhlídky. Mnohem závažnější je ale Trumpova dosavadní vstřícnost k autoritářským vůdcům, zejména k Vladimiru Putinovi.

Svět se z těchto důvodů stává mnohem nebezpečnějším a nejistějším místem, než jsme byli zvyklí. Zároveň se stále zvyšují rozdíly ve společnosti, kdy procento mimořádně bohatých lidí pohádkově vydělává na výhodách globalizace, zatímco čím dál větší část populace žije v chudobě nebo je chudobou ohrožena. Nejistota, že už nic nebude jako dřív, posiluje nálady, jak už se nemáme na koho spolehnout, a názory, že se politici starají jen o své prebendy. To vede k polarizaci ve společnosti a volání po zásadní změně.

I na naší politické scéně panuje situace, jakou nepamatujeme. Více než 25% podporu voličů – aspoň podle posledních průzkumů agentury STEM – získala uskupení, která chtějí změnit současný systém parlamentní demokracie ve vládu silné ruky, plánují zásadní změnu celého polistopadového vývoje, chtějí opustit Západ a jeho bezpečnostní a ekonomické struktury a spoléhat na benevolenci Vladimira Putina. A třetina populace by volila hnutí, které sice nechce úplně odejít z NATO a EU, ale zhlédlo se v maďarské politice autoritativní vlády, vydírání Evropské unie a vstřícnosti k Rusku. Zdá se tedy, že tentokrát jde skutečně o hodně.

Změna vlády, nebo režimu?

Společnost je tedy rozdělena na zastánce liberální demokracie a její odpůrce, kteří nepožadují jen změnu vlády, ale i změnu režimu. Vláda Petra Fialy nedokázala naplnit očekávání liberálních voličů, která do ní vkládali po čtyřech letech vlády ANO a sociálních demokratů.

to voliči často uvažují o tom, nejít k volbám, což pro ně znamená potrestat stávající vládnoucí garnituru. Na druhé straně voliči zklamaní všeobecnou drahotou a necitlivou sociální politikou vlády prahnou po tom, to Fialově vládě spočítat.

Jakkoli jsou zklamání na obou stranách pochopitelná, jde o negativní emoce. A právě s emocemi je v politice problém. Ač na nás politický marketing dnes útočí výhradně emocemi – ať už pozitivními, či negativními – a nejrůznější poučky a experti nás přesvědčují, abychom byli sami sebou a důvěřovali vlastním pocitům, volba určitého politika nebo politické strany není milostný vztah. Chceme-li třeba některého politika svou neúčastí ve volbách potrestat, trestáme tím zároveň sami sebe. Naše rozhodování koho volit může přinést prospěch pouze tehdy, je-li racionální. Znovu, parlamentní i jiné volby nejsou hledáním ideálního partnera. Stejně jako v reálném životě musíme vybírat jen z toho, co máme k dispozici. Proto může nastat i situace, kdy se budeme muset rozhodovat pouze mezi větším a menším zlem. A le i tato volba může mít zásadní dopad na naši budoucnost.

Je tedy třeba velice pečlivě uvážit, zda nám potrestání politiků za nesplněné sliby nebo protest vůči drahým energiím a potravinám stojí opravdu za změnu celého demokratického režimu a nastolení vlády silného vůdce v Trumpově stylu, který se odvrátí od Evropy a od Západu k Putinovu Rusku. Problém je v tom, že kdyby nás pak i tato vláda zklamala, nebude již cesty zpět.

Autor je publicista a novinář bývalý ředitel a šéfredaktor zpravodajství TV Nova.