Přijedu na konferenci o klimatu do Dubaje, řekl papež

Ve své exhortaci Laudate Deum (Chvalte Boha), která vyšla 4. října jako pokračování sociálně-ekologické encykliky Laudato si’, si papež přeje, aby se představitelé světových zemí na dubajské konferenci dohodli na razantním omezení fosilních paliv a na přechodu k energetickým zdrojům šetrným k životnímu prostředí. „V sázce je budoucnost našich dětí a vnuků. Potřebujeme nějakou zodpovědnost,“ uvedl František v rozhovoru. V Emirátech už podruhé Do

Debata o církvi ve svobodné době

Diskusi uspořádal lidovecký senátorský klub. Pozval na ni zástupce církví, politiky i pedagogy. Arcibiskup Jan Graubner ve svém vystoupení mluvil o tom, jak Vatikán neztrácel počátkem roku 1990 čas a raději rychle jmenoval nové biskupy, vzápětí vznikla ČBK, načež v dubnu přijel sám papež Jan Pavel II. Popisoval následné zakládání církevních škol a Charit. „Někteří věřící učitelé byli proti, báli se, že se uzavřeme do skleníku. Já jsem namítal, že

Není to svátek strašidel, ale útěchy

Také v Rakousku se rozmáhá komercionalizovaný „Halloween“ spojený s hororovými kostýmy a strašidelnou výzdobou. Křesťanskou protiváhu nabízejí Papežská misijní díla v čele s P. Karlem Wallnerem OCist. Pod názvem „Santosanti“ pořádaly už druhým rokem v předvečer slavnosti Všech svatých průvod centrem Vídně v kostýmech světců, kam jsou zvány především děti. „Halloween – ‚All Hallows Eve‘ (tzn. Předvečer všech svatých – pozn. red.) původně odkazoval

Stopy řeholní tradice ve Znojmě

Publicista Václav Cílek v jedné stati píše: „Vždy, když jsem se blížil ke Znojmu, jsem měl pocit, že vstupuji do nějakého posvátného města.“ Dodnes ve městě stojí sedm kostelů. Každý z nich patřil k nějakému klášteru, a to v josefinské době byly ještě další čtyři zrušeny a zbořeny. Dodnes se tradičně užívá pojmenování kostelů jako dominikánský, minoritský, kapucínský, jezuitský a dokonce jsou i ulice – Velká Františkánská, Malá Františkánská,

Kde v mém životě hoří lampa naděje?

Podobenstvím o deseti družičkách (Mt 25,1-13) nás Ježíš zve, abychom nechali jasně rozhořet plamen naší naděje. Stejně jako podobenství, která jsme četli o minulých nedělích, i toto hovoří o Božím království. Ale něco je jinak. Čas přítomný v úvodu se mění v budoucí: „Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.“ Ano, někdy potřebujeme slyšet, že království Boží není jen budoucnost, ale je již teď

Pohani jako prubířský kámen víry

Existenciální drama nepostrádající ani výraznou humornou rovinu bylo původně uvedeno v pražském Branickém divadle (2018–2019) a právě tato inscenace se stala základem pro filmové ztvárnění režisérky Olgy Dabrowské. Příběh Pohanů je zasazen do neutěšeně žijící rodiny: energická realitní makléřka Marina (Eva Alner) má jasně navrch nad submisivním, umělecky založeným mužem Olegem (Jiří Racek), přičemž oběma dělá velké starosti bohémská dcera

Jak na společenství?

Pro celkem 370 účastníků zde akci společně s dalšími uspořádal nadační fond Credo a mezi přednášejícími vystoupili například biskupský delegát pro pastoraci P. Petr Bulvas nebo hosté ze Slovenska – Mário Tomášik a Július Slovák. Vedle přednášek program nabídl také prostor, kde se lidé mohli setkat a vyměňovat své zkušenosti. „Pro každé společenství je důležité také to, aby se spojovalo s dalšími, aby se lidé podpírali v těžkostech,“ shrnula Jana

Jemná krása obrazů „malovaných vodou“

Malba barvami ředěnými vodou má původ ve starém Egyptě, byla oblíbená v Orientu, v Evropě se rozšířila za renesance, ale hlavního rozkvětu dosáhla v 18. a 19. století. A to i u amatérů, mužů i žen. Příčin bylo hned několik – naučit se pracovat s vodovými barvami bylo zdánlivě snadnější než s olejem nebo temperou, malířské vybavení bylo finančně dostupnější a rychleschnoucí barvy nevyžadovaly k namalování obrazu příliš času. Akvarely skutečných

Poučit se z chyb minulosti

Když v roce 1993 vznikala nadace Renovabis jako solidární akce německých katolíků s lidmi střední, východní a jihovýchodní Evropy, ocital se tento kontinent od Estonska po Tádžikistán ve víru změn. Nikdo z těch, kdo tři roky předtím v ulicích Varšavy, Prahy, Budapeště, Bratislavy nebo Lipska pokojně demonstrovali proti moskevské diktatuře, na tato léta nikdy nezapomene. Cesty k vytoužené svobodě se různily stejně jako označení jednotlivých

Žít a nepodléhat strachu

Jste v kontaktu s lidmi v Izraeli? Ano, Federace židovských obcí v ČR je v každodenním kontaktu s našimi partnery v Izraeli. Navíc téměř každý člen židovské komunity má v Izraeli blízké příbuzné a přátele a tito lidé jsou situací velmi dotčeni. Bojíme se o ně. Jakou podporu nyní nejvíc potřebují? Vůbec nejdůležitější je vyjádřit sounáležitost, jednoznačně odsoudit teror. Uvědomme si, že nejde pouze o hrůzostrašné vraždění 7. října. Na 230

Odmítli jsme zesměšňovat víru

Rozhovor vedeme pár dní po vašich kulatinách a na začátku školního roku. Čím je pro vás datum 1. září 1939? Tenkrát jste bydlel s rodiči v Praze… Můj první den ve škole. A samozřejmě také první den války. Chodili jsme do školy jen několik dní a byli asi na dva týdny posláni domů, protože nastala epidemie dětské obrny. Začátek vyučování byl proto posunut o 14 dní. Byli tam s námi ve třídě krátkou dobu asi tři židovští chlapci, kteří potom najednou

Plněné svatomartinské rohlíčky

K přípravě potřebujeme na těsto 500 g hladké mouky, jedno vejce, 120 g tuku, 50 g cukru, 250 ml mléka, kostku droždí a špetku soli. Z ingrediencí vyválíme těsto a necháme vykynout. Na náplň si připravíme 300 g rozemletých vlašských ořechů, 300 g cukru, 120–200 ml mléka. Vše společně krátce vaříme a v případně potřeby zahustíme strouhankou. Těsto rozválíme a vyřežeme z něj trojúhelníky. Do jejich středu dáváme ořechovou náplň, zarolujeme a

Odpovědna: Papežské dokumenty

Papež jako hlava římskokatolické církve a také nejvyšší zákonodárce vydává dokumenty nejrůznějšího typu, přičemž pro základní rozlišení můžeme uvést dokumenty, které obsahují zákony, a ostatní dokumenty. K těm prvním náleží apoštolské konstituce obsahující zákony ve významných celocírkevních záležitostech a dále pak motu proprio stanovící ostatní zákony. Tyto dokumenty jsou vydávány buď ve formě buly, tj. listiny opatřené pečetí, anebo breve,

Americký kardinál Cupich: Synoda je nový způsob, jak být církví v dnešní době

Jaký je váš názor na závěrečný dokument? Sám dokument není tak důležitý jako zkušenost, kterou jsme si prošli. Myslím, že dokument se ji snaží zprostředkovat. A to se mu daří. Ale přál bych si, abychom byli schopni tuto zkušenost přenést domů a podělit se o ni s ostatními, protože synoda je nový způsob, jak být církví. Byli jsme si vědomi, že v církvi a v synodálním sále jsou lidé, kteří pochybují o synodalitě jako o modelu církevního života.

Kolektivní vina často oslepuje

Myšlenka kolektivní viny je psychologický zkrat. A také nebezpečné pokušení, které číhá na každého, komu někdo ublížil. Velice často totiž nejde dohnat k odpovědnosti konkrétního pachatele. Ale jeho rodina, vesnice, z níž pochází, nebo národ, ke kterému patří, bývají snáze k dohledání. Každý, kdo utrpěl křivdu, touží po zadostiučinění. Nemusí nutně jít o krvelačnou pomstychtivost. Může to být docela přirozená touha po spravedlnosti. Problém je,

O farní zahradu pečují spolu

K obnově nyní prázdné farní zahrady se zdejší farníci odhodlali mimo jiné i na výzvu bývalého olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, který k sázení ovocných stromů vybídl farnosti v postní době před třemi lety. „Dříve zde rostly staré stromy, které už moc neplodily, a zahrada byla i dost zarostlá. Před časem jsme všechny stromy vykáceli a půdu zarovnali. Nyní hodláme vysázet deset ovocných stromů, a až začnou více plodit, budou z nich mít užitek

Zvládla doktorát i pečovat o 13 dětí

Catherine bylo 21 let, když si brala svého muže Michaela. Nešlo přitom rozhodně o nějakou studentskou lásku. Michael byl v tu dobu čerstvý vdovec, který zůstal sám na pět dětí. Už se ani nechtěl ženit. Jeho umírající žena Ruth to však viděla jinak a ještě před smrtí mu vybrala nevěstu - právě Catherine. „Myslela na Michaela a pozemské štěstí svých dětí, i když umírala. Po Michaelově prohlášení, že si nemyslí, že by se mohl po její smrti oženit, se

Malé semínko plné budoucnosti

Christoph Schönborn, rakouský kardinál Je to nejlepší synoda, jakou jsem kdy zažil, je komunikativní a má otevřenější metodu. Už nesedíme v úzkém synodálním sále, tam se nikdo kromě papeže nedíval druhému do očí. Teď lidé seděli u kulatých stolů a v uspořádání, aby se na sebe mohli dívat. Všechna témata byla položena na stůl otevřeně a svobodně a bez vzájemného strachu. To jsem v této podobě ještě nezažil. Pokud se synodální metoda prohloubí a