Až do 14. ledna vybírají koledníci do pokladniček s logem Charity peníze pro potřebné. Do ulic jich vyráží zhruba 70 tisíc. Dvě třetiny vybraných prostředků zůstávají v místech, kde je lidé darují, necelá třetina pak putuje na projekty diecézních Charit, až zbytek na zahraniční pomoc. Nejde zdaleka jen o peníze. „Vysvětluji dětem, že to není soutěž v tom, kolik vyberou, ale snažím se je motivovat,
V katedrále sv. Bartoloměje v neděli 7. ledna v deset hodin za doprovodu zvonů vstoupila celá plzeňská diecéze slavnostní mší sv. do procesu diecézní synody. Tři roky nyní budou věřící ze západu Čech diskutovat o tom, kudy se vydat dále. Heslo zní „Společně s nadějí : Život v Kristu uprostřed dnešní reality“ – jak jej v úvodu představil plzeňský biskup Tomáš Holub. Tři základní otázky se týkají
„Není to kouzelná nebo nějaká mystická technika. Jednoduše nám pomáhá porozumět tomu, co se v nás odehrává a zda nás to vede blíže k Bohu, nebo spíše od něho,“ vysvětluje jezuita Samuel Prívara, který připravil scénář celého seriálu. O rozlišování napsal také tři knihy – ta nejnovější vychází nyní v lednu s názvem Svoboda místo strachu z promeškání aneb FOMO jinak v nakladatelství AlphaBook.
Byl jste mluvčím biskupů během náročného období kauz sexuálního zneužívání. Pak jste působil v Lurdech a nyní jste rok rektorem Notre-Dame. To nejsou lehké „štace“. Co z toho bylo nejtěžší? Mám štěstí, že moje služba je výjimečná. Byl jsem mluvčím Francouzské biskupské konference během problematického období, rektorem slavného poutního místa za covidu a nyní jsem rektorem katedrály, která shořela.
Smuteční řeč v zaplněném kostele přečetl jeho bratr Ondřej. „Adam byl velmi dobrosrdečný a laskavý, pomáhal lidem svým vlídným slovem, které měl pro každého. Kdo z nás nepřestává myslet na druhé, přestože se mu mnohdy nedostává téhož nazpět? Kolik z nás pomáhá nemocným a starým a kolik z nás je dokáže doprovázet na jejich poslední cestě?“ zmiňoval některé z bratrových aktivit a pokračoval. „S radostí a láskou působil při bohoslužbách ve vídeňském
Biskup diecéze Siuna Isidoro del Carmen Mora byl zatčen na konci prosince cestou ke slavení biřmování. Spolu s ním milice zatkla dva seminaristy. Ani o jednom z trojice nejsou zatím další zprávy. Mons. Mora je už druhým zadržovaným biskupem v Nikaragui, po biskupu z Matagalpy Rolandu Josém Álvarezovi, jak upozorňují Vatican News. Álvareze loni v únoru Ortegův režim odsoudil na 26 měsíců za údajnou vlastizradu. Záminkou pro zatčení biskupa Mory je
Učení církve o manželství se nemění a sexuální vztahy mají být výhradně mezi mužem a ženou v manželství, opakuje Dikasterium pro nauku víry v prohlášení, kterým 4. ledna zareagovalo na otázky řady biskupů i celých biskupských konferencí. Ty je vznesly nad textem doktrinální deklarace Fiducia supplicans (Prosba o důvěru), vydané v polovině prosince. Deklarace umožňuje, aby kněží žehnali tzv. neregulérním párům, tedy těm, které nežijí ve svátostném
„Vaše nasazení překračuje všechny druhy hranic – ty v našich hlavách i ty skutečné,“ poděkoval prezident několika delegacím z různých rakouských diecézí, které v předposlední den roku 2023 ve vídeňském Hofburgu zastoupily letošních 85 tisíc koledníků. O audienci informovala agentura Kathpress. Van der Bellen přirovnal úsilí tříkrálových koledníků k odkazu Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž 75. výročí připadá na letošní listopad, a obojí
Někdy máme tendenci brát náš duchovní život jako něco vznešeného, co oddělujeme od zbytku života, od starostí všedního dne... Vždycky to pak ve mně vyvolává otázku, jak autentický ten duchovní život je. Jsme jednota těla, duše a ducha, a když tuto jednotu nežijeme, je tu riziko spirituálního bypassu – duchovní život se může stávat únikem z toho, co mám žít a čemu mám třeba v dané chvíli čelit. Které principy duchovního života dobře fungují i v
Ale když tak přemýšlím, začalo to už v květnu před dvěma lety, když po pravděpodobně zpackané operaci zbytečně zemřel můj tatínek. Nebo snad už pár měsíců před tím, když Putin zákeřně přepadl Ukrajinu. Vlastně ani nevím, kdy to začalo. Zlo a nesmyslné zlo je totiž součástí mého života, našeho života a života tohoto světa od nepaměti. Filipa jsem osobně moc neznal, jen z několika pracovních mailů. Ale ta zpráva mě zasáhla, protože se na mě v jednom
S touto chvílí ale bývají následně spojeny ještě další termíny jako zlost, pocit nespravedlnosti, ale i odpuštění a smír. Ať už další kroky zamíří opět k právníkovi, nebo ne. Paragraf 1494 Občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) definuje jen závěť, už ne to, co způsobí. A křesťan ze své víry a zkušenosti zase dovede definovat ukřivděné a zatvrzelé srdce a zná cestu k jeho osvobození. Rodina je posvátný svazek, cenné společenství nejbližších.
Zdá se vám, že se dialog s lidmi různé víry daří i dnes rozvíjet? Nesvědčí i nynější násilné konfl ikty opřené o náboženské argumenty o opaku? Dialog mezi jednotlivými vyznáními a církvemi se vede už dlouhou řadu let a je to věc obtížná. Někdy se daří, někdy ne. Ale to, co děláme my v naší pracovní skupině, je něco trochu jiného: jako politici a zároveň věřící hovoříme se zástupci různých církví a náboženství, a to proto, že jsme přesvědčeni, že
Tuto vůbec nejstarší nemocnici na Moravě zakládali milosrdní bratři roku 1747 a přišli o ni v roce 1948, kdy ji zestátnili komunisté. V 90. letech se řádu vrátila, ale ten ji dále pronajímal za symbolickou stokorunu městu. Několik posledních let usiloval o to, aby ji mohl sám provozovat. „Jako křesťanská organizace chceme v duchu naší spirituality působit na spolupracovníky a nemocné, podobně jako v dalších nemocnicích, které provozujeme,“
Strávil jsem více než polovinu svého života v autoritářském komunistickém režimu v Československu, který z různých historických důvodů utlačoval náboženství a perzekuoval církve ještě více než okolní sovětské satelity. Narodil jsem se roku 1948, kdy se komunisté ujali moci. Náboženstvím mých rodičů byl sekulární humanismus, víra v demokracii, svobodu, vědecký pokrok, vzdělání, lidskost, toleranci a respekt ke křesťanskému kulturnímu dědictví. Od
Na místě byla i redaktorka KT, studentka a svědkyně střelby Tereza Zavadilová. „U Karolina byla atmosféra tísnivá, cítili jsme tíhu událostí a v tom davu mi ani nebylo moc dobře,“ popisuje. „Jak jsme se ale vydali vpřed, průvodem k filozofické fakultě, zlepšilo se to. Byli zde i rodiče s kočárky nebo senioři, přidávali se kolemjdoucí,“ dodává. S cílem „obejmout fakultu“ vznikl pak kolem budovy živý řetěz. Na akci dorazil i církevní historik
Po oznámení děkana Vojtěcha Novotného, že plánuje rezignovat ze zdravotních důvodů, vyhlásil fakultní akademický senát volbu jeho nástupce. Do pondělí 5. února 2024 se mohou podávat návrhy na kandidáty. O tři dny později se má konat veřejná rozprava, kde kandidáti představí svůj program, a ve středu 14. února by měl akademický senát zvolit nového děkana. Fakultu zatím vede prorektor Jakub Jinek. Na rozdíl od jiných fakult podléhá zvolený kandidát
Při setkání s naprostým zlem, jaké jsem zažila před Vánoci na FF UK, zbývá mlčení a úžas. Představa o zbožnosti, která v tu chvíli utíká do koutku s modlitbou na rtech a nadějí na život věčný je možná heroická, ale v praxi většinou obtížně dosažitelná. Jen někdo opravdu hluboce ukotvený v Kristu dokáže statečně čelit zlu s takovým odevzdáním. Jak jsem viděla, většina lidí je spíše zděšená, naštvaná nebo paralyzovaná, těm šťastnějším naběhnou
Snad to doma nějak vysvětlímV roce 2022 jsme se domluvili, že k nám Filip nastoupí na vatikánské a zahraniční zpravodajství, ale i témata a rozhovory. Už jsme s ním dříve pracovali, nadto jsme ho znali jako zdatného redaktora Proglasu a moderátora debat, z nichž jedna, s několika europoslanci, se odehrála v naší redakci. Když jsem prvního května v neděli vyšla po poledni ze mše sv., zjistila jsem na mobilu, že Vatikán právě jmenoval nového nuncia
Už více než 600 osobností české kultury a společnosti představil za dvaadvacet let svého trvání oblíbený pořad Českého rozhlasu Vltava Osudy. Vtěchto dnech vysílá ve svých obvyklých časech (ve všední dny vždy od 11.30 do 12 hodin) dosud nezveřejněnou korespondenci mezi hudebním skladatelem a šéfdirigentem České filharmonie v letech 1950–1968 Karlem Ančerlem a muzikologem Ivanem Medkem. V roce 1968 se Ančerl rozhodl pro emigraci a právě o tomto
Boží povolání se v mnoha podobách vine jako červená niť celým Písmem. Mladík Samuel nejprve nerozpoznává, kým je volán (1 Sam 3,3-10,19). Podobně jako učedníci z evangelia potřebuje někoho, kdo by mu pomohl udělat zásadní krok: otevřít se možnosti, že do jeho života promlouvá Bůh, a přitakat jeho zájmu o konkrétního člověka. Když jej Hospodin oslovuje počtvrté, Samuel je už připraven naslouchat a nechat se pobídnout k nové cestě. Když se Samuel
Psal se rok 1985. Projekt spojené Evropy již dvacet let skomírá v tzv. euroskleróze kvůli francouzské politice „prázdné židle“ – paralyzující absenci zástupců Francie v orgánech tehdejších Evropských společenství v letech 1965–1966 (tuto krizi rozpoutal francouzský prezident Charles de Gaulle kvůli hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů) – a kvůli jejímu řešení, tzv. Lucemburskému kompromisu, který vracel do hry právo veta na přání
Vzhledem k tomu, že je dílo znovu a znovu vydáváno a na knižním trhu je od roku 2000, stalo se na poli dogmatické teologie – konkrétně christologie (nauky o Kristu) a soteriologie (nauky o spáse) – klasikou. Autor si ovšem v úvodu monografie přeje, aby se už našel někdo další, kdo by v našem jazykovém prostoru vyjádřil tajemství vtěleného Slova a naší spásy příhodně k době, která klepe na dveře. Toto poslední vydání tedy autor považuje ze své