„Není to kouzelná nebo nějaká mystická technika. Jednoduše nám pomáhá porozumět tomu, co se v nás odehrává a zda nás to vede blíže k Bohu, nebo spíše od něho,“ vysvětluje jezuita Samuel Prívara, který připravil scénář celého seriálu. O rozlišování napsal také tři knihy – ta nejnovější vychází nyní v lednu s názvem Svoboda místo strachu z promeškání aneb FOMO jinak v nakladatelství AlphaBook.

Všichni občas cítíme větší duchovní energii, radost, „nárůst života“. „Máme však také zkušenost, že tato radost a energie někdy mizí, že se občas cítíme opuštění, modlitba je suchá, nic se nám nechce. Když nevíme, co se nám děje, snažíme se tímto stavem nějak projít. Bohužel se často stává, že se pouze prohlubuje a my se cítíme opuštěni, sami, s velmi temnou vizí budoucnosti – a začneme systematicky dělat špatná rozhodnutí. To všechno lze pomocí rozlišování změnit,“ povzbuzuje Prívara.

Duchovní rozlišování tedy pomáhá především porozumět tomu, co se v nás děje. Vidět, jaký konkrétní vliv mají vnitřní pohyby na náš život. Dává nám do ruky nástroj, jak je zpracovávat a reagovat na ně. „Není to jedna z celé řady sebepoznávacích a sebeoptimalizačních technik, ale životní styl, postoj, který nám pomáhá žít svobodněji,“ připojuje jezuita. Pomáhá zde vědomí, že v tzv. neútěše při pocitu osamění nejsme sami a Bůh je s námi. A může být také zkouškou a prostředkem pro náš růst. „Neútěcha se odehrává na úrovni srdce a říká: ‚bude to tak vždy‘ – rozum pak musí kontrovat a připomenout, že neútěcha tady nebude věčně, že opět přijde útěcha a bude to brzy. Mnoha lidem pomáhá v čase neútěchy psát: připomenout si, co právě cítí, a také to, že tento stav brzy skončí,“ radí Prívara.

Tři základní kroky

Rozlišování má tři kroky. Tím prvním je vnímat a všímat si, že se vůbec něco v nás děje. Druhý krok spočívá v pojmenování, porozumění tomu, co se v nás děje. Svatý Ignác zmiňuje několik tzv. hnutí – potěšení, naději, odvahu, mír, útěchu, ale také sucho, nespokojenost, smutek, úzkost a podobně. „Hnutí nejsou totožná s emocemi. Důležitou roli hraje čas a příslušné myšlenky svázané s danou emocí. Když cítíme nějakou emoci, víme, že se s námi něco děje, ale teprve až když tomu dáme nějaký čas a všímáme si, kam nás to vede a jaké myšlenky to generuje, můžeme mluvit o hnutích,“ vysvětluje Samuel Prívara.

V posledním, třetím kroku následuje akce: dobrá hnutí máme přijmout a ta špatná odmítat. Odmítnutím se míní spíše to, že jim nebudeme věnovat pozornost, než aktivní boj s nimi. Odvrácením naší pozornosti od neútěšných myšlenek a pocitů se můžeme zaměřit na hledání inspirace a projevů dobrého ducha v našem životě.

V sérii videí popisují jezuité podrobně i sadu pravidel, která zformuloval už sv. Ignác. Jedním z nich je, že těm, kdo jsou na špatné cestě, na cestě od Boha, předkládá Boží nepřítel různé příjemné věci a rozkoše, naopak Duch Boží je „hryzá“ – snaží se je vrátit na správnou cestu. „Nepřítel koná podle určitých pravidel, využívá taktiku. Když se ji naučíme a pochopíme ji, budeme se schopni lépe bránit. Naše kultura je kulturou obrazu. Různá pokušení často přicházejí právě ve formě obrazu, představivosti,“ popisuje Prívara.

Svatý Ignác popisuje čtyři taktiky, které nepřítel používá, aby nás z dobré cesty dostal pryč – snaží se vzít pokoj, radost a zvýšit úzkost a smutek. Klade na této cestě překážky a pokouší se znepokojit srdce člověka pomocí falešných důvodů.

Boží duch naopak dodává sílu a odvahu, přináší vnuknutí a podporuje vnitřní pokoj. Inspiruje a dává klid srdce. Promlouvá k nám také v našem svědomí. „Naše vědomí toho, že určité chování, myšlenky a postoje nejsou správné a že tudy cesta nevede, pocit opuštěnosti a osamělosti nejsou důkazy Boží nepřítomnosti a naši opuštěnosti, ale právě naopak. Je to důkaz, že se na nás Bůh nevykašlal, ale že působí v našem svědomí, pohání nás k návratu,“ upozorňuje jezuita.

Útěcha a neútěcha

Ústředním bodem ignaciánského rozlišování jsou dvě základní hnutí – útěcha a neútěcha. „Útěcha způsobuje vzrůst pozitivních emocí směrem k Bohu. Důsledkem pravé útěchy je, že pocítíme nejen lásku ke Stvořiteli a ke stvoření, ale také svobodu a nezávislost od všeho stvořeného. Jejím projevem je vzrůst naděje, víry a lásky. Ignác mluví o vnitřní, tedy duchovní radosti, která přitahuje a hýbe srdcem jedním směrem, směrem ‚vzhůru‘,“ shrnuje Prívara.

Opačným hnutím je neútěcha. „Ignácovo učení o neútěše je enormně důležité, protože pro drtivou většinu lidí je právě duchovní neútěcha a její zpracování největší překážkou na duchovní cestě. Právě tehdy, kdy se cítíme znechuceni, kdy ztrácíme odvahu, kdy se nám nechce, nám Ignácovo učení dává nástroje, jak zvládnout tato ‚údolí‘ duchovního života a projít jím nejen bez újmy, ale s prospěchem a možností růstu,“ popisuje Samuel Prívara. Co tedy dělat, když takový stav zažívám? Pomohou opět tři základní kroky: být si vědom této zkušenosti, pracovat s ní, abychom ji mohli pojmenovat, a pak konat – tedy přijmout, nebo odmítnout dané hnutí.

Velmi důležité je podle Prívary nerozhodovat se v životě o změnách ve stavu duchovní neútěchy, protože máme zkreslenou vizi, snadněji podléháme různým pokušením a nevnímáme správně realitu. Zároveň ale není dobré podlehnout duchovní pasivitě, je třeba zaujmout aktivní přístup. Svatý Ignác k tomu nabízí čtyři duchovní prostředky: modlitbu, meditaci, examinaci (zkoumání se) a jisté „gesto odvahy“. „Velmi pomáhá najít vhodnou formu vyjádření své odvahy s neútěchou něco dělat – např. odložit útěk na internet o 30 minut, nejít nejbližší hodinu do lednice apod. Malá gesta, malé věci mají ohromný efekt. Je to první krok, který ale promění útěk do falešného potěšení v úspěšný boj s neútěchou,“ přibližuje Prívara.

Svatý Ignác také radí nepřehánět to ve stavu útěchy se sebedůvěrou a naopak v neútěše neupadat do zoufalství. „V útěše si máme připomenout, jak jsme slabí, když o ni přijdeme. Pomáhá, když si vzpomeneme, jaké to bylo naposledy. A v neútěše zase pevně důvěřujme, že Bůh je pořád s námi a že to zvládneme,“ uzavírá Prívara.

Podrobné informace a postřehy k pravidlům duchovního rozlišování lze nalézt na youtube.com na profilu Jezuitou dnes – ignaciánskému rozlišování je zde věnovaná série devíti videí, každé o délce kolem deseti minut.