Podle tohoto citátu bychom byli nesmírně moudrou zemí, protože čtení knih patřilo už od obrození k našim nejoblíbenějším kulturním činnostem a knihy pak k nejčastějším dárkům – nejen na Vánoce, ale i během roku. Kniha je sice zbytné zboží, ale ukazuje se, že jsou chvíle, kdy se stává nejvěrnějším přítelem, který je v nouzi vždy po ruce. Třeba během lockdownu, kdy jsme po večerech nemohli do divadel, kin, restaurací, kaváren či na koncerty. Je sice možné unikat do světa sociálních sítí či televizních seriálů, ale kdo okusil požitek z četby, ten ví, že se mu žádný seriál nevyrovná.

Knihy však mají ještě hlubší smysl. Udržují ve společnosti kulturní, etické i duchovní hodnoty. A zejména věřící lidé v nich nacházejí cestu, jak prohloubit svoji víru nebo ji sdílet s druhými třeba při společné četbě.

S knihami je ovšem i jedna potíž, jak výstižně poznamenal Voltaire: „Jen velmi malý počet knih něco znamená, zbytek se ztrácí v množství.“ Jak tedy najít tu správnou knihu, která pro nás může něco znamenat, která v nás něco zanechá a nebude jen tuctovou četbou, za kterou se hned zavře voda? Vtip je v tom, že pro každého může být „tou pravou četbou“ něco jiného. Nerozhoduje jen umělecká kvalita textu nebo duchovní hloubka – vždyť někdy víc než hluboký teologický spis může oslovit prostá Skácelova báseň. Jde i o okolnosti, ve kterých nás kniha zastihla.

Připravili jsme pro vás opět předvánoční přílohu, kde možná „tu svou“ knížku objevíte. Třeba to budou krátké fejetony P. Ladislava Heryána, průvodce modlitbou P. Guye Gilberta či přátelské pozvání k besedě s P. Benediktem Holotou. Anebo ještě něco jiného?