Divadelnice Věra Eliášková i ekonom Lubomír Mlčoch patří stejně jako P. Holota k františkánské rodině. A tak jsou jejich knižní „besedy“ skutečnými sourozeneckými posezeními v hlubokém vzájemném porozumění a laskají pocitem domácké pohostinnosti, a není to jen proto, že se ti tři navzájem oslovují „bratře“ a „sestro“. Jako bychom seděli u přátel v obýváku a u kávy a chlebíčků vzpomínali, hodnotili a vyhlíželi do budoucna: ano, navzdory věku (stovku P. Holota oslaví, dá-li Bůh, napřesrok 5. srpna) má „hlavní hrdina“ stále mladého ducha, dokáže sledovat aktuální pohyb ve společnosti i církvi a glosovat jej bez známky stařecké zatrpklosti, naopak s nadějí i nadhledem poučeným prožitým stoletím.

A čeho všeho se v rozhovorech dotkne? Svého dětství a rodiny, konverze ke křesťanství i povolání ke kněžství (P. Holota byl vysvěcen tajně) a událostí totalitních let od Akce K po působení pod státním souhlasem. Anebo zase podmínek věření v dnešním světě. Směřování církve po Druhém vatikánském koncilu. Vztahu etiky, morálky a víry. Františkánských hodnot pro dnešní přesycený svět. Či představ o nebi a pekle. P. Holota má co říci k tomu všemu a jeho tazatelé s ním hovoří podnětně, otevřeně a natolik radostně, že z jejich besedy čtenář odchází osvěžený.

Mimochodem jde o knížku krásně graficky zpracovanou, na pěkném papíře a s kvalitními fotografiemi Hynka Glose a Lucie Horníkové – což si čtenář i respondent více než zaslouží.

Benedikt Vladimír Holota, Věra Eliášková a Lubomír Mlčoch: Neplánovaných deset besed (De Cuore 2021)