Jenže Bruce R. Berglund „zahraničním bohemistou“ není. Je to americký historik, který se zabývá náboženstvím a střední Evropou. Masaryk i češství jsou mu tedy nikoli tématem samým o sobě, ale „jen“ pozoruhodným příkladem, na kterém zkoumá obecnější téma, a sice vztah mezi náboženstvím a moderní společností. Berglund je profesorem historie na univerzitě Calvin College v Michiganu, která se hlásí k tradici reformace a pěstuje kromě civilních oborů i studium dějin reformace a studium kazatelství. Ve městě je též muzeum někdejšího prezidenta USA Geralda Forda.

Jak to souvisí s knihou o Masarykovi a jeho okruhu? Jistě nijak fatálně, lze to však chápat jako volný kontext zkoumání Masarykova Československa a československého pokusu o skloubení společenské modernity a demokracie s náboženskostí podobnou, jako je náboženskost dnešní Calvin College: moderní, urbánní a otevřenou. Zkoumání pokusu, který byl vlastně velmi „americký“ ve smyslu náboženském i ve smyslu ovlivnění TGM jeho americkým pobytem (a americkou manželkou, vyznáním unitářkou). Zkoumání Masarykova „amerického snu“, který ovšem musel pracovat s československou náboženskou a církevní realitou, s formální příslušností většiny obyvatel k římskokatolické církvi, s národně reformační rétorikou liberálů i s odhodlanými menšinami „opravdových“ katolíků i protestantů.

Kde leží etické jádro

Berglund zkoumá tento „sen“ a československou realitu skrze příběhy konkrétních osobností. V centru stojí trojúhelník TGM – Alice Masaryková – Jože Plečnik, v „podhradí“ pak autor rýsuje trojúhelník druhý: J. L. Hromádka – Jaroslav Durych – Ferdinand Peroutka. A letmo naznačí i trojúhelník třetí: Jakub Deml – Emanuel Rádl – Karel Čapek.

V nich se formulují, zrcadlí a vracejí vize, čím by Československo mělo v duchovním smyslu být.

A čím pak skutečně bylo?

Berglund nedává odpovědi úplně prosté, ale jakési ústřední poselství z jeho textu přece vyplývá: že totiž Masaryk se svým okolím hovořil o všenárodní platnosti vznešených duchovních ideálů zbožnosti civilní i etické – ale fakticky je toto okolí vnímalo tak, jako by samo bylo jádrem „lepšího“ duchovního národa.

Pokud tedy dnes, sto a pár let po začátku Masarykovy republiky, česká společnost řeší ono fatální rozdvojení na „zápaďany“ a „výchoďany“, „Evropany“ a „národovce“ – a pokud se přitom obě strany ústy hlásí k Masarykovi, Berglundova kniha ukazuje na kořeny tohoto problému: na velkolepý projekt duchovní stavby první republiky – a na její faktické nedobudování.

Bruce R. Berglund: Hrad a katedrála v moderní Praze (Academia 2021)

MARTIN C. PUTNA, autor doslovu