Její autorkou je francouzská blogerka a koučka Amélia Fleurot. Sama žije s handicapem, což ji přivedlo k tomu, aby dokázala pracovat s pocitem křivdy – u sebe i u druhých.

V krátkých, heslovitých větách v knize odpovídá na základní otázky, které si patrně všichni kolem odpuštění klademe: Jde odpustit opravdu všechno? Jak se to dělá? K čemu je to dobré? Znalost psychologie tu přitom kotví v křesťanském světonázoru. Autorka je velmi realistická a uvědomuje si lidské limity, a tak vychází vstříc i variantě, že některá ublížení odpustit hned tak nedokážeme a trvá i mnoho let, než ránu zpracujeme. A někdy dokonce ten, kdo nám ublížil, třeba zemře a na tomto světě už se nepodaří smíření dosáhnout. Přesto však můžeme dojít alespoň k míru ve vlastním nitru.

Vyjít s druhými

Zvláště inspirativní je část, kde se Amélia Fleurot věnuje křivdám a odpuštění v různých typech vztahů, jako v partnerství nebo rodině vůbec anebo v práci. Zde zvlášť přicházejí ke slovu i dovednosti, které bychom mohli označit za manažerské – aneb jak dobře nažívat s lidmi podle reálných možností a jak s nimi vycházet nejlépe, jak to s danými limity jde.

Poslední část knížky se pak zabývá omluvou a také vnitřním osvobozením, které můžeme prožít, když se díky odpuštění oprostíme od vlastního hněvu a pocitu ukřivděnosti.

Knihu doplňuje jednoduchý test, který odhalí, jak dalece jsme odpouštění schopni.

„Odpuštění je dárek, který dáváš druhému, i když si to nezaslouží. Nic to nestojí, ale když ho dáš, cítíš se jako boháč,“ shrnuje poselství knížky zařazený citát.

Amélia Fleurot: Odpustit druhým, odpustit sobě (Portál 2021)