Jak velká je v současnosti Charita?

Tvoří ji téměř tři sta farních, oblastních či městských Charit, včetně středisek České katolické charity a Řeckokatolické charity. Celkem má více než osm tisíc zaměstnanců. Protože je naším zřizovatelem katolická církev, kopírujeme její organizační schéma – kromě pražské centrály se Charita člení do osmi arci/ diecézních Charit a ty potom zastřešují činnost jednotlivých místních Charit.

Kromě darů ze sbírek získává Charita prostředky i z veřejných rozpočtů – v dotacích, v platbách od zdravotních pojišťoven za poskytnuté služby. O jaké objemy jde?

Jen pro představu, loni dosáhla Charita obratu téměř 5,5 miliardy korun. Zjednodušeně lze říci, že třetina příjmu je tvořena z tržeb od zdravotních pojišťoven za naše výkony a služby, další třetinu tvoří dotace Ministerstva práce a sociálních věcí na sociální služby, ať už přímé, či od krajů. Téměř půl miliardy jsou dotace z EU a zbytek příjmů tvoří dotace měst a obcí a dary. Dalším příjmem jsou pak sbírky.

Tolik veřejných prostředků je svěřováno právě Charitě?

Ano, vždy se snažíme, aby využití peněz bylo co nejefektivnější, ale důležité je hlavně budování důvěry na základě dlouhodobých a dobrých zkušeností s naší službou. Důvěryhodnost je ten nejvzácnější klenot každé neziskové organizace.

Málo známým faktem je, že část zahraniční pomoci vykonává Charita i jménem českého státu.

Pomoc doma i v zahraničí mají často jedno společné – nezisková organizace vykonává některé činnosti na základě poptávky státu. U zahraniční pomoci stát vytyčí své priority, určí, v jakých oblastech chce pomáhat, vyčlení prostředky a zveřejní výzvu. Na tu reagujeme nabídkou a musíme hodnověrně doložit, že se tohoto úkolu dokážeme zhostit a že ho zvládneme. Ona „dobrá pověst“ a předchozí zkušenosti z našich jiných zahraničních misí hrají důležitou roli při rozhodování, zda nám stát tento úkol svěří.