9. 11. 2021
|Svatého Martina, kterého si připomínáme v tomto týdnu, zobrazují umělci v situaci, kdy se dělí s nuzným člověkem o svůj plášť. Obvykle sedí na koni a mečem odřezává kus svého majetku, aby se žebrák zahřál. Obdarovat chudé a rozdělit se patří od věků k identitě křesťanů.
Být oporou lidem, kteří to potřebují, a to nejen pomáhat ve hmotné nouzi, ale i svou blízkostí, to je jeden z úkolů křesťana. Tuto blízkost lidem, která je součástí role církve jako „polního špitálu“, často připomíná papež František. Každý křesťan má být lidem nablízku ve své obci, ulici, v práci i ve farnosti.
Pečující a milosrdná láska (caritas) dala název nejen celosvětové síti této katolické organizace, ale i obecně celé oblasti dobročinnosti. Pomoc u nás zprostředkovává řada „neziskovek“, které se při populistickém hudrání „na ty, co žijí z veřejných rozpočtů“, často stávají terčem očerňování. Přitom řada z nich vyrůstá právě z prostředí církve nebo je katolická církev přímo sama zřizuje, aby jejím jménem sloužily společnosti a potřebným lidem. A vykonávají velkolepé dílo.
Není totiž pokaždé jednoduché svou individuální pomoc k potřebným přímo „dopravit“, obdarovat a správně poznat, kdo je skutečně v nouzi, nebo si vědět rady, jak by takové pomáhání mělo vypadat. Také ne vše vyřeší peníze. Zapotřebí je i doporučení, vedení či doprovázení, se kterým si každý nemusí vědět rady. Ať už se jedná o tíživé vztahové nebo životní situace, domácí násilí či bezdomovectví, ale také například o aktuální úpadek některých dodavatelů energie. Podle odhadů neziskových organizací u nás se až 200 tisíc lidí touto změnou a s růstem cen energií stává skupinou, kterou může ohrozit chudoba. Vždyť nárůst cen některých komodit se odhaduje na třicet až padesát procent. A tito lidé potřebují nejprve dobrou radu, jak se v nastalé situaci zařídit. Činí se v tom jak poradny Charity, tak i další neziskové organizace jako Člověk v tísni. Obě zmíněné organizace také nyní pomáhají lidem v exekuci s vyřízením všeho potřebného v rámci milostivého léta, které jim má pomoci s oddlužením (viz KT 45).
Jedním z lidí, kteří se v charitní službě věnují lidem ve hmotné nouzi, je Ondřej Špendlíček z Chebu. Připomíná podoby chudoby, kterou si dostatečně ekonomicky silní a soběstační lidé často neumějí ani představit. „Mezi klienty se nejčastěji projevuje neadekvátním bydlením. Týká se to jak samoživitelek, tak řady nízkopříjmových osob. Bydlí v prostorách nezpůsobilých k obývání, sdílejí byt s větším počtem lidí – a to nejen rodinných příslušníků. Tito lidé jsou závislí na sociálních dávkách a na potravinové pomoci. Někteří senioři, invalidé či samoživitelky si nejsou schopni vytvořit jakoukoliv finanční rezervu. Zadlužují se – a to nejen když se jim něco porouchá nebo z nerozvážnosti, ale třeba i proto, že chtějí zvýšit standard svých dětí, aby se jim spolužáci neposmívali,“ popisuje Ondřej Špendlíček.
I přes potravinovou pomoc si některé rodiny nemohou dovolit ani slušné jídlo. „Jedí potraviny, které sice stojí málo, ale výživovou kvalitou neobstojí před možnostmi běžných rodin,“ zdůrazňuje a dodává: „Lidé ohrožení chudobou si nemohou dovolit využívat ani nejrůznější služby, které pro nás ostatní jsou naprosto přirozené. Od kadeřníka po kulturní aktivity. Jejich rozpočet je po uhrazení nezbytných výdajů natolik napjatý, že to prostě nelze. Nezachrání to ani sociální dávky a nemůže to spasit ani potravinová a materiální pomoc, kterou v našich službách nabízíme.“ A když nevědí, jak fungují půjčky a lichva, pak využijí kdejaké nabídky a předlužují se. „Ovšem s regulací trhu s půjčkami a novelou zákona o spotřebitelských úvěrech se tempo zadlužování lidí v hmotné nouzi zpomalilo. Nyní už nevidíme tolik nově uzavíraných smluv u lidí, kteří svou bonitu prostě nemohou prokázat,“ chválí změny, za kterými ostatně stojí úsilí neziskových organizací, Ondřej Špendlíček.
Charitativní neziskové organizace jsou tu právě proto, aby se každý mohl zapojit do pomoci lidem, kteří se často nacházejí za obzorem naší sociální bubliny nebo regionu. Na tematické dvoustraně to dokládá ředitel brněnské diecézní Charity Oldřich Haičman, když hovoří o letní sbírce pro lidi stižené tornádem, kterým pomohlo 153 tisíc dárců z celé republiky rekordní částkou 345,5 milionu korun. Gabriela Víšová pak připomíná přípravy tradiční Tříkrálové sbírky, do které se lze zapojit nejen jako dárce, ale také jako dobrovolník. A kdo by snad byl v pozici chudé vdovy z evangelního příběhu, může doplnit své úsilí duchovní podporou. „Velmi si vážíme modliteb a oběti, které farníci i celé farnosti Charitě věnují. Bez Božího požehnání marné je lidské počínání,“ zdůrazňuje ředitel Charity ČR Lukáš Curylo, který níže v rozhovoru připomíná rozměr charitního díla u nás.