Jsou totiž považováni za nositele moudrosti, která přichází a je výsledkem životní zkušenosti a znalosti. Papež František často mluví o důležitosti svého vztahu s babičkou a v návaznosti na to upozorňuje na velké výhody, které společnost může vyzískat z dobrých vztahů mezi staršími a mladšími lidmi. V loňském roce se Svatý otec setkal s lidmi, kteří se účastnili mezinárodní konference týkající se péče o seniory. Poukazoval na bohatství lidí, každého jednotlivce, který má za sebou mnoho let života, zkušenosti a nějakou historii. Jde o vzácný poklad, který se rozmnožuje životní cestou každého muže a ženy. Každý život je přece darem, a pokud je dlouhý, stává se privilegiem jak pro dotyčného, tak i pro ostatní. Tváří v tvář leckdy společenské dezorientaci a v mnoha ohledech lhostejnosti a odmítání, které staří lidé někdy zažívají, se církev musí věnovat reflexi, aby se naučila chápat a oceňovat hodnotu stáří. Občanská společnost totiž potřebuje znát hodnoty a význam pozdního období života – a právě tady jí společenství církve může přispět.

Církev, která si je dobře vědoma nezaměnitelné role stáří, se stává prostředím, ve kterém jsou generace povolány podílet se na Božím plánu lásky, ve vztahu vzájemné výměny darů Ducha svatého. Toto mezigenerační sdílení zavazuje lidi, aby o stáří začali uvažovat jinak, aby se naučili dívat do budoucnosti spolu se starými lidmi. Papež František zdůrazňuje, že při přemýšlení o stáří si nejde jen připomínat minulost, ale že se jedná i o budoucnost, do které spolu se seniory zapisujeme nové stránky svatosti, služby a modlitby. Staří lidé jsou totiž také přítomností a budoucností církve, která spolu s mladými lidmi prorokuje a sní. Pro papeže je proto důležité, aby spolu lidé pokročilejšího věku a mladí vzájemně mluvili.

Senioři, kteří jsou zároveň prarodiči, jsou těmi, kdo mohou svým vnoučatům vydávat svědectví života z víry. Nejsou pouze lidmi chránícími a uchovávajícími tradici víry, ale mohou se stávat nositeli, hlavními představiteli pastorační služby evangelizace a privilegovanými svědky Boží věrné lásky.

Autor je apoštolský nuncius