Nemohu sice napsat všechno, co jsme v rodině skrze našeho syna prožili, ale vím, jeho život byl oslavou Boha, kterého on tolik miloval.

Měl mnoho známých a říkali mu Bidlo, pro jeho výšku. Ale od začátku… Jeho pravé jméno bylo Michal, a když se nám narodil – jako prostřední dítě – jeden známý kněz řekl, že jsme mu dali jméno bojovníka za práva Boží.

Od mládí jezdil se salesiány na chaloupky, dělal animátora. Vyučil se elektromontérem, ale po otevření Biskupského gymnázia v Brně se tam ihned přihlásil, aby měl maturitu na vstup do semináře. V Brně se pak seznámil s bratry kapucíny a překvapil nás rozhodnutím nastoupit k nim do noviciátu. Říkal: „Don Bosco, to je třída, ale František, to je nářez.“ Za krátký čas však znenadání zavolal mému bratrovi, ať pro něj přijede, že „všechno zapomněl“.

Začal mít problémy, jednal zmateně – a záhy jsme objevili příčinu, propuklo u něj nebezpečné virové onemocnění, spalničky. Průběh choroby byl rychlý. V nemocnici syna navštívil také pan biskup Paďour, měl ho moc rád. Pan primář ale tenkrát řekl, že jestli virus napadne mozek, jsou bezmocní. A stalo se. Syn měl v sobě viru asi 10 000krát více, než by tělo bylo schopno zvládnout. Bylo by na dlouhé vyprávění, jak celá naše rodina prožívala toto období…

Jeho pohřeb byl jako vzkříšení. Tak to aspoň nazvali jeho kamarádi, kteří mu na hřbitově slíbili, že když oni budou vysvěceni, budou mít za něj u nás ve vesnici svou primici. Svoje sliby dodrželi. Bratři kapucíni nás zvou na setkání rodičů dodnes a já jsem za ta krásná setkání ráda a děkuji Bohu a říkám si, že to mám pozdrav od syna.

A děkuji Bohu také za ten krátký čas, co nám syna propůjčil. Syn vždycky říkával: Aleluja! Pokoj, radost, úsměv! Co je všechno proti věčnosti.

Pevně věřím, že je tam, kam se tolik těšil.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@ katyd.cz

O autorovi| Čtenářka MARTA