Mám doma už starší, léty poškozené růžence, které už nepoužívám. Co s nimi?

Máte pravdu, růženec jako vhodná pomůcka při meditativní modlitbě se snadno poškodí, ale je to i dobré znamení, že ho často používáme, ať je zhotovený ze dřeva, jantaru, klokočí, perleti, skla, plastu nebo hliníku. Růženec tedy zůstává pouhou věcí, která nám usnadňuje naši meditaci, abychom se nerozptylovali počítáním dílčích částí. A jak s ním naložit, když se poškodí? Pro příklad se zastavme třeba v ateliéru malíře, který na plátně tvoří obraz Panny Marie pro chrám. Na stojanu má plátno, v jedné ruce paletu barev a v druhé ruce štětec. A protože jak paleta, tak i štětec jsou už opotřebené natolik, že přestávají sloužit, mistr je hodí do kamen a vezme si nové. Jde o pomůcky, které mu při tvorbě obrazu pouze pomáhají. Podobně můžeme naložit s růžencem: vložme ho do malé krabičky a uložme do země někde na zahradě, případně zajděme na hřbitov, který bývá posvěcenou půdou, a tam s ním můžeme naložit podobně a vložit jej pod povrch některého hrobu.

Poznamenejme, že při této formě modlitby navazujeme na dlouhou tradici, která má svůj začátek už ve středověku. Zatímco mniši cisterciáci rozjímali svých 150 žalmů, pro ostatní věřící zavedli modlitbu růžence, aby tak vzývali Pannu Marii jako vzor církve, která nejen věří, ale i prožívá základní tajemství této víry. Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je naším vzorem ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem. Podle koncilu zrodila na zemi zastíněna Duchem svatým Otcova Syna, kterého Bůh ustanovil za prvního z mnoha bratří (Řím 8,29). A jednotlivá tajemství nám přibližují základní pravdy ze života Panny Marie a Ježíše Krista, která si ukládáme pozorně do svého srdce, aby nás tak provázely a posilovaly ve všedních chvílích.

O autorovi| P. MILOSLAV FIALA, OPraem.