Bůh v mém životě. Je to již několik let, co moje maminka přišla pohlídat svého malého, asi ročního vnoučka. Všichni odešli z domu. Vnouček si spokojeně hrál v kuchyni v postýlce a babička se chystala, že něco uvaří. A protože se snažila pomoci i s prací kolem domu, dala pánev se sádlem na plyn a řekla si, že než se sádlo rozpustí, stihne odběhnout do chlívku.

Vešla tam – a závora zvenku spadla. Babička zůstala uvězněná ve chlívku i s prasetem. Co teď? Bylo tam jen malé okénko, ve výši její hlavy. Padla na ni nepředstavitelná hrůza. Sádlo na plynu, blízko malé dítě. Volat o pomoc nemělo smysl, sousedé nebyli doma, nikdo by ji neuslyšel. Kdo pomůže? Vtom babičku napadla myšlenka na sv. Judu Tadeáše, který je pomocník v těžké době, a vroucně ho začala prosit o pomoc. V koutě uviděla o stěnu opřené vidle a najednou jako by jí někdo poradil: „Vem ty vidle, opři je o stěnu pod okno a snaž se po nich vytáhnout k oknu. Musíš to zvládnout napoprvé, jinak se vysílíš a už to nezvládneš.“

Tak se jí podařilo šplhat nahoru, až k oknu. Okénko bylo uzoučké, ale říká se, že kudy proleze hlava, protáhne se i tělo. Pak musela babička skočit z dosti velké výšky, ale i to zvládla. A s obavou spěchala do kuchyně. Tam se na pánvi sádlo už přepalovalo, ale vnouček se spokojeně usmíval, že má svou milovanou babičku zase u sebe.

Když nám to pak večer vyprávěla, nevěřili jsme. Shodli jsme se, že kdokoli z nás – i když jsme o hodně let mladší – by to sám těžko zvládl.

A babička? Ta do své smrti nepřestala děkovat a vzývat sv. Judu Tadeáška, jak mu říkala.

Prasátka v chlívku už dávno nejsou, ale to okénko tam pořád je. Připomíná, jak jsou naše prosby někdy zázračně vyslyšeny.

Čtenářka od Uherského Hradiště Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.