Připomínka blahoslavené Marie Schererové (16. června). Při jménu Marie Terezie Kateřiny Schererové (1825–1888) se mi vybaví dva momenty: obrovské dílo, které v českém prostředí zanechala Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže (jejichž spoluzakladatelkou a generální představenou tato blahoslavená byla), a pak švýcarské kopečky, tedy tvářnost kraje, kde vyrůstala a později i organizovala mnohé apoštolské práce.

Sociálně zanedbaný kraj Lucernu, kde (křestním jménem) Kateřina vyrůstala, měl nezaměstnanost v celém Švýcarsku nejtíživější. Po smrti otce musela žít u bratří své matky. Začínala jako kuchařka, pak se vypracovala na výpomocnou ošetřovatelku. Nacházíme pozdější svědectví, že vařila výborně a ošetřovala jako anděl. Toho si povšimli zkušení „matadoři“ v oboru, představení toho místa. V jejím zápase, kým má být před Boží tváří, vyrostla touha po zasvěceném životě. Otec kapucín Teodosius, jeden z těch matadorů, potřeboval odpovědnou ženu pro „lotrovský pelech“ – vybudovaný chudobinec. Rozhodl se, že za vedoucí přijme Kateřinu.

I jako řeholnice chodívala v civilním oděvu, protože tehdejší zákony byly takto nastaveny. Otec kapucín ji pak „převelel“ do Churu, do místa starodávného biskupství. Když útulek s chemickým nátěrem na stěnách proměnila díky laskavé službě v místo citlivého srdce, získala si obdiv. Nepřekvapuje, že se dokázala o útulek postarat i finančně. Kdosi řekl, že se dodnes neví, zda více přitahovala svým slovem, nebo skutky: asi obojím. V místě její požehnané činnosti byl vystaven první špitál sester „křížovek“, potom sirotčinec se školou, penzionát i starobinec. Sestra Marie postupně vyloučila z provozu nemocnice vše, co neodpovídalo křesťanské identitě (např. nedochvilnost). Otec Teodosius zakoupil roku 1855 pro sestry jakousi zašlou dvoranu poblíž kostela v Ingenbohlu. Tam byla „paní Matka“, jak jí říkali, až do smrti generální představenou. Po smrti otce kapucína, spoluzakladatele, nesla veškerou odpovědnost za bezpočet nemocnic, ošetřoven, internátů, škol a dalších budov. Známá je její průpovídka, že nemocemi dojdeme nejrychleji k vnitřnímu pokoji, protože jde o osvědčený způsob, jak se sám Pán vkládá do našeho života. V roce 1995 ji papež Jan Pavel II. blahořečil. Do Čech přišly sestry záhy, již v roce 1860.

sr. LUISA KARCZUBOVÁ, teoložka a publicistka z olomouckého Centra Aletti