Muž, který ve své době nejen doputoval do Svaté země, ale také o tom napsal vlastnoručně ilustrovanou knihu.

Narodil se v roce 1564 v Klenové nedaleko Klatov. Rod Harantů, z něhož pocházel, je doložen již na konci 14. století. V roce 1576 odešel na přání svého otce do Innsbrucku, kde se stal pážetem na dvoře arciknížete Ferdinanda Tyrolského. Zde si osvojil kromě sedmi jazyků také znalosti zeměpisu, historie, a dále dovednosti v oboru výtvarného umění a hudby. S Ferdinandem se roku 1579 dostal do Benátek a jeho cesty do Prahy o šest let později využil ke svému návratu do Čech.

Roku 1588 se oženil s Evou Kateřinou Černínovou z Chudenic. Stal se vojákem a bojoval proti Turkům v letech 1592–1597. Jako poručík prý prokazoval velkou zdatnost i vojenský talent. Po návratu z války mu zemřela žena na mor. Se svým švagrem Heřmanem Černínem se vydal v dubnu roku 1598 na cestu do Svaté země. Oběma se podařilo doputovat do cíle, kde přijali titul rytíře Božího hrobu. Zážitky z cesty popsal v knize, kterou ilustroval vlastními kresbami. Cestopis spatřil světlo světa roku 1608 pod názvem Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta. V roce 1678 jej nechal vydat v Norimberku německy Kryštofův synovec pod názvem Der Christliche Ulysses.

V roce 1603 se Kryštof Harant znovu oženil, a to s paní Barborou, vdovou po Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic a na Pecce. Tím se stal majitelem poloviny zámku Pecka. Během vpádu Pasovských stál Harant na straně císaře Rudolfa II. Roku 1609 se Kryštof oženil potřetí, jeho manželkou se stala Anna Salomena Hradištská z Hořovic a na Vildštejně. V roce 1614 byl císařem Matyášem vyslán do Španělska, při té příležitosti se vydal i do Santiaga de Compostella. I v tomto případě plánoval sepsání zážitků z cest, ale k tomu už nedošlo.

Někdy po roce 1615 Kryštof Harant konvertoval k evangelické víře, roku 1618 se účastnil stavovského povstání a stal se významným důstojníkem stavovského vojska, s nímž se pokusil oblehnout pod velením Jindřicha Matyáše Thurna Vídeň. Za vlády Fridricha Falckého zastával úřad předsedy České komory zemské. Bitvy na Bílé Hoře se nezúčastnil a zdržoval se na Pecce. Zde byl v roce 1621 zatčen oddílem Albrechta z Valdštejna, byl uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Po Staroměstské exekuci bylo jeho tělo i s hlavou předáno vdově Anně Salomeně na Pecce. Pecka sice byla zkonfiskována, ale Anna Salomena ji koupila nazpět. Jeho žena se potom v roce 1624 provdala za Heřmana Černína, Harantova společníka z pouti do Svaté země, odpůrce stavovského povstání, a Pecku prodala Albrechtu z Valdštejna.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl kromě jiného vynikající hudebník, zpěvák a hudební skladatel. Do dnešního dne se však zachovalo pouze sedm jeho děl, ostatní zmizela při konfiskaci jeho majetku. Jednalo se většinou o duchovní vokální skladby. Jednu ze svých skladeb, šestihlasé moteto Qui confidunt in Domino na text 125. žalmu „Kdo doufají v Hospodina, jsou jako hora Sión“, zkomponoval Kryštof Harant roku 1598 při cestě do Svaté země a byla otištěna jako příloha jeho cestopisu.