Krása červnového jitra versus smrt moudrých, vzdělaných mužů. K tomu zahanbení, že v křesťanské Evropě mohlo někoho vůbec napadnout takto řešit spory. Nadto nás šokuje krutost popravy – odsekávané končetiny, jazyk vyříznutý zaživa, potupné umírání. A ze všeho nejvíc nás zřejmě děsí pomyšlení, že by se to mohlo opakovat.

Jenže, milí přátelé, ono se to opakuje. V různém čase, na různých místech, v režii různých ideologií. Všelijakými způsoby jsou lidé trestáni a zabíjeni pro své přesvědčení náboženské nebo politické. Kolik lidí bylo popraveno ve 20. století, spolu s nimi také nedávno, před dvaceti šesti lety tisíce nevinných mužů v nedaleké Srebrenici. A to v době, kdy jsme se těšili z prvních let života ve svobodné zemi. Také dnes diktatury za zdmi věznic a táborů vězní, mučí a popravují své kritiky a odpůrce. Je možné podobným hrůzám předcházet? Jak žít, aby jich bylo co nejméně?

Nejúčinnější určitě bude žít sám se sebou i se všemi kolem mne v pravdě a lásce. My všichni, protestanté, katolíci, pravoslavní, židé, muslimové, ateisté – si vzájemně přejme to nejlepší, totiž, aby mne i toho druhého Bůh provázel požehnáním. Pak budeme mít dostatek úcty a respektu k sobě navzájem, bez ohledu na místo trvalého pobytu na této planetě či barvu pleti.

Touha po pravdě a lásce nás zbaví lhostejnosti, vyzbrojí odvahou odstraňovat předsudky, dá nám kuráž se společně zastat těch, kdo se i dnes, blízko či daleko, stávají oběťmi náboženských, mocenských či nacionálních sporů. Taková touha má smysl. Je blízká Boží vůli. Vždyť Kristus veřejně oznamuje, že to podstatné, život v Boží blízkosti, mají garantován ti, kdo jsou pro spravedlnost pronásledováni: „Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,10). Odtud smí pramenit naše odvaha ke spravedlnosti, že vše dobře dopadne, i když třeba ten svůj boj prohraji. Odtud pramení mocné potěšení těm, kdo zde na zemi svůj boj se zlem prohráli či prohrávají.

O autorovi| DANIEL ŽENATÝ, předseda Ekumenické rady církví v České republice