7. 6. 2021
|Připomínáme si smutné výročí našich dějin, které varuje. Je jím 21. červen 1621. Poprava sedmadvaceti pánů na pražském Staroměstském náměstí.
Nejsem historikem, ale je dobré se zabývat okolnostmi, které k popravě na Staroměstském náměstí připravily půdu. Byla to součást politicko-mocenského boje, nikoliv národní, natož občanské vzepětí tehdejších obyvatel naší země. Kdo na jaké straně stál, neurčovala jazyková příslušnost. Do politického boje horních vrstev tehdejší společnosti se mísily náboženské spory. Prostý lid nebyl brán v úvahu. Stal se rukojmím nesvárů mezi mocnými tehdejší doby, neměl do událostí co mluvit.
Je jasné, že krutost popravy musíme vnímat v tehdejších souvislostech: vítěz bere všechno a nesnese na svém území sebemenší odpor. Celé dění na pražském rynku je pro nás varováním i poučením. Pro věrohodnost víry není možné používat násilí, které ničí nositele jiné podoby víry. Je přímo pobuřující zahalovat osobní i skupinové zájmy, vliv, prestiž či výhody do náboženského hávu. Křesťanská víra se tak stává pouze nástrojem k oprávnění sejmout nesouhlasícího. Při náboženských sporech je smrtonosné opírat se o politickou moc a využívat ji k prosazení svého vidění evangelia.
Ve společenství víry neexistují třídy podle sociálního postavení. Ježíšovo společenství je putujícím Božím lidem, společenstvím pokřtěných sjednocovaných působením Ducha Svatého. Naším společným posláním je svědčit o Ježíšových činech a slovech. Boží lid spojuje rovnost nevylučující různost jednotlivých osob založená na obdarovávání Božími dary.
Mezi křesťanskými církvemi musí mizet a zmizet pokušení nějaké rivality, nadřazenosti a výlučnosti. Aniž předstírají plnou jednotu a shodu ve všem, mají společný úkol: vnášet do naší sekularizované společnosti evangelium. Naše éra žádá autentickou osobní víru, která se učí číst znamení doby. Výročí staroměstské popravy je výzvou k očistě křesťanů všech církví u nás od pokušení stavět svoji minulost do lepšího světla a pouze poukazovat na chyby těch druhých. Má být vykročením k vzájemné trpělivosti a pokornému vzájemnému setkávání v Ježíšově duchu. Má být nesena radostí nad nezaslouženým darem víry a my máme být posly evangelní zvěsti.
O autorovi| VÁCLAV MALÝ, pražský pomocný biskup