„Člověk lásky je člověkem odvahy, který nenosí zbraně,“ napsal Takaši Nagai z Nagasaki, kandidát blahořečení, japonský lékař a spisovatel, který americké útoky přežil (více v KT 31). Papež ho cituje v poselství, které zaslal hirošimskému biskupovi Širahamovi. Píše v něm, že pravý mír vyžaduje odmítnutí všech zbraní, zejména jaderných, které „urážejí naše společné lidství a zrazují důstojnost
„Důležitá pro mě byla zahajovací mše svatá. Z beznadějné situace se nám podařilo protlačit až doprostřed Svatopetrského náměstí, kde jsme měli krásný výhled. Odměnou nám bylo vidět papeže Lva XIV., který projel přímo kolem nás. Silné bylo, když jsem se (díky fotografické akreditaci) dostal ke hrobu papeže Františka přes dlouhé fronty u baziliky Santa Maria Maggiore,“ vzpomíná Vojtěch Hlávka,
Bojovky, noční hry, společenské hry, sport, koupání, tvoření, zpívání, divadlo, poslouchání příběhů, čtení pohádek, vymýšlení strategií, putování, ale také vaření, mytí nádobí, nošení vody, příprava dřeva, rozdělávání ohně, vzájemná výpomoc nebo zdobení oltářů na venkovní mši svatou – to jsou příklady střípků, které skládají pestrou mozaiku salesiánských táborů. Podobají se mnoha jiným táborům,
Zatímco v minulosti měl přístup k informacím jen málokdo a k jejich získání vedla dlouhá a nesnadná cesta, dnes se situace zcela změnila. Každý z nás má všechno možné neustále k dispozici ve svém telefonu, počítači či tabletu. Vzácným zbožím přestala být informace, ale stala se jím naše volní (kontrolovatelná) pozornost. Jako takovou ji samozřejmě plně neovládáme, často ji přitahují silné smyslové
Po devíti náročných etapách dorazili čeští cyklopoutníci z italské Padovy až do Říma. Trasa dlouhá kolem 760 kilometrů vedla přes města, hory i poutní místa a završila se setkáním s papežem Lvem XIV. při generální audienci na Svatopetrském náměstí. Z Padovy vyrazilo 123 účastníků, další čtyři startovali už v České republice – z Koclířova. Ti absolvovali celkem 2 000 kilometrů během 21 dnů, vezli si veškeré vybavení včetně stanů a nocovali
Kardinál Timothy Radcliffe OP ve svém proslovu k ostatním bratřím kapitulářům (přinášíme na str. 8) mj. řekl, že smyslem kapituly je společné pokládání otázek. Které z nich pro vás byly v kontextu české provincie nejpalčivější? Celý řád si klade otázku, jak zajistit do budoucna pokračování našeho života a působení. Je to otázka priorit, rozhodování a řízení. A samozřejmě v první řadě energie od Ducha Svatého. Důležitá otázka celého řádu – a české
Vzpomínáte si na svůj první tábor? Poprvé jsem byla na táboře, když mi bylo sedm let. Bylo to na Ovčíně u Dražíče, na chalupě se zahradou uprostřed polí, kde lišky dávaly dobrou noc. Naše celotáborová hra byla o potkávání různých pohádkových postav, ale víc mi učarovala atmosféra: člověk se přesunul do jiného světa, ve kterém jako by přestal existovat čas. Na jaké zážitky a pocity z táborů si pamatujete? Na to, že tábory trvaly vlastně jen jeden
Na mnoha místech Starého a Nového zákona Hospodin opakovaně klade důrazný požadavek na spravedlivé jednání. Ježíš varuje učedníky: „Nebudeli vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizejů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5,20). Zachovávat spravedlnost znamená přiznat každému, co mu po právu náleží, a jednat nestranně. Ukazuje se, že to není zdaleka samozřejmé ani pro ty, kdo se považují za demokraticky
Na pondělní uzávěrku tohoto vydání jsem dorazil rovnou z dovolené, kterou jsme s rodinou prožili na mé milované Šumavě. Část z ní tentokrát trochu jižněji než jindy – u Stožce a Českých Žlebů. „Podívej, tady je pomník Bohumila Hasila, jednoho z králů Šumavy,“ zavolal jsem na manželku během jednoho z výletů. Památník stojí přímo na místě, kde ho zastřelila pohraniční stráž.Následující večery jsme si pročítali příběhy i dalších „agentů“, kteří
Slunce pálilo a prostor kolem venkovního bazénu se začínal plnit lidmi. Ještě že jsem ráno vstala a šla si hned zaplavat. Mám lidi ráda, ale nerada se s nimi potkávám v bazénu. Vadí mi vyhýbat se plavcům, kteří mohutnými tempy rázují z jedné strany bazénu na druhou, nemám ráda ječící děti, které mi ze skluzavky sjíždějí přímo před obličejem nebo mi skáčou z kraje bazénu na hlavu, a nesnáším starší dámy, které se zvolna procházejí bazénem ve
VÝSTAVA ŽIDÉ V ODBOJI 1939–1945 v Jeruzalémské synagoze v Praze potrvá do 21. září. Připomíná československé muže a ženy, kteří se za druhé světové války zapojili do boje proti nacismu. „Ve veřejném prostoru se o Židech mluví jako o obětech holocaustu, ale ne jako o vojácích v západním či východním odboji nebo na Blízkém východě,“ říká Pavel Veselý z pražské židovské obce. Výstava zachycuje např. osud pilota RAF Otto Smika, lékařky Gertrudy
Setkáváme se krátce poté, co váš ateliér získal hlavní ocenění časopisu Architekt plus, který vyhodnocuje každým rokem sto nejlepších architektů v naší zemi. Byli jste v minulosti už někdy v této stovce zařazeni? Několik let za sebou. Nepamatuji si ale kolikrát. Ateliér jste s manželkou založili před osmadvaceti lety, jak toto ocenění vnímáte? Bylo to pro nás velké překvapení. Spíše jsem si myslel, že když jsme byli v TOP stovce architektů
Když můj předchůdce ve funkci generála dominikánského řádu Damian Byrne přijel na vizitaci do mé provincie, jeden z bratří mu řekl, že generální kapituly (shromáždění řádu ze všech zemí – pozn. red.) jsou ztrátou času a peněz. Damian mu odpověděl, že kdybychom je pravidelně nepořádali, řád by zemřel. Jsou jako dýchání. Člověk si možná neuvědomuje, co mu přináší, ale jakmile přestane dýchat, zemře. Samozřejmě je správné diskutovat o tom, jak často
Hned dvě knížky duchovních reflexí nad Božím slovem vydal přibyslavský farář Pavel Sandtner. První se jmenuje Otisky slova a je sbírkou promluv psaných původně pro Katolický týdeník během posledního roku. Ta je v závěru doplněná několika staršími a dosud nepublikovanými texty. Knížka, která má být inspirací pro hlubší naslouchání Božímu slovu, volně navazuje na autorovu předchozí sbírku kázání Ztracené slovo z Vysočiny. „Kéž by její slova mohla
„Začátkem srpna jsme pořádali Tvořivý víkend v Hájku, kde jsme společně s mladými z Čech a Slovenska oslavili 800 let výročí od vzniku Chvalozpěvu stvoření sv. Františka,“ říká sestra Faustýna Šímová z řeholního společenství Školských sester sv. Františka. Ve františkánském klášteře v Hájku u Prahy vyvrcholila pouť pro mladé, která probíhala na přelomu července a srpna. Mladí lidé se zde mohli setkat s Pánem ve společných modlitbách i uprostřed
Autorův apel je nesen vědomím, že adresáti čelí mnoha problémům ze strany většinové společnosti, že není snadné obstát ve světě, který má jiná kritéria úspěšného života. Vzorem jejich jednání i silou jim má být Ježíš, protože on se nezdráhal obětovat svůj život, i když ho mohl prožít jako jiní, jako dobrý člověk, bez oběti života. Jenže právě to neudělal. Týká se to i nás Autor si je vědom toho, že jeho adresátům hrozí podobný osud, a snaží se jim
Tichému přitom nešlo o exotické prostředí, ale o vyjádření tesknoty a neklidu, které světla manéže nemohou nikdy zastřít. V Galerii výtvarného umění Cheb je nyní v rámci souborné výstavy nazvané Muž na napjatém laně zastoupeno nejen toto cirkusové prostředí, pařížské kavárny či mučivé portréty italského houslového virtuosa Nicoly Paganiniho, ale také – pro mnoho návštěvníků překvapivě – biblická témata. Motivy ze Starého, ale zejména Nového zákona
Letošní motto duchovního festivalu, který se konal od 4. do 8. srpna, znělo: „Do domu Hospodinova půjdeme“ (Ž 122). Z něj také vycházelo papežovo poselství, v němž nastínil společnou cestu, „touhu, která nás vede k Bohu“: skutečný „domov, protože tam na nás čeká jeho láska“. „Ježíš sám nás doprovází, vede nás a posiluje na cestě. Jeho Duch nám otevírá oči a umožňuje nám vidět to, co bychom sami nedokázali pochopit,“ zaznělo v papežově poselství
Jakou mají dobrovolníci obvykle úlohu? Jsou součástí týmu vedoucích, který společně s koordinátorem tvoří téma, program i celkový chod chaloupek. Z jakých řad se rekrutují? Někteří jsou bývalí účastníci našich táborů a programů. Velkou část tvoří mladí z farnosti, středoškoláci i vysokoškoláci. Občas se také přihodí, že se dlouhodobými dobrovolníky stanou studenti, kteří do salesiánského střediska přijdou na praxi a v práci s dětmi najdou svůj
Jak s mladými mluvit o víře, aby se vůbec o tom chtěli bavit? Úplně jednoduše – nemluvit na ně, ale s nimi. A ne hned o víře. Spíš o životě. O tom, co je pro ně těžké, co bolí, co je štve, nebo naopak těší. A do tohoto se víra přece „musí vejít“. Nesmí to být balík, který přinesu, postavím jim na stůl a řeknu: „Tady to máš, věř tomu.“ Takhle to dnes fakt nefunguje. Důležité je být autentický, nesnažit se hrát na něco, co nejsem. A hlavně, jak už
Pod širým nebem, v srdci Chodska, se sešly tisíce věřících i desítky krojovaných poutníků v rámci vavřinecké pouti. Na poutní cestu z Domažlic ke kostelíku sv. Vavřince, známému jako Vavřineček, se v sobotu vydaly desítky krojovaných i další věřící. Průvod s hudbou a zpěvem zahájil tradiční bohoslužbu pod širým nebem, na kterou dorazily tisíce poutníků. Arcibiskup Kaigama, s nímž plzeňská diecéze spolupracuje už řadu let, přijel na pozvání
Katolický týdeník se vypravil nejen za pastoračními asistenty, aby prozkoumal aktuální nabídku. Míst s křesťanským zázemím, kam mohou přijít rodiny s dětmi nebo jednotliví rodiče, je v arcidiecézi celá řada. Mezi ty největší patří Komunitní centrum Matky Terezy na Chodově, Komunitní centrum při farnosti Krista Spasitele na Barrandově, komunitní centrum v Hostivaři nebo Komunitní centrum sv. Prokopa ve Stodůlkách. Existují však desítky dalších