Přihlásit se
V digitální verzi
![Katolický týdeník]()
Karolína Peroutková
Moje články v Katolickém týdeníku
Byl ozářen svatostí své ženy
Doma
vydání 11/2025 
Laskavý pohled upřený na chlapce v náručí – tak si nejčastěji připomínáme sv. Josefa. Spíše si ale prohlédneme chlapce než toho, kdo ho objímá; světec je v pozadí. Jeho svátek si připomínáme 19. března. „Svatý Josef je pro mne jmenovcem, kterého měli v mém okolí muži, jichž jsem si vážil,“ říká olomoucký arcibiskup Josef Nuzík a dodává, že jeden z jeho nejoblíbenějších strýců nosil také toto jméno, stejně jako alespoň tři kněží, kteří ho významně ovlivnili. „Přiznám se, že jsem hodnotu…
Mít oči otevřené k jaru
Doma
vydání 10/2025
Abychom viděli, musíme nejdříve uvidět. Tedy uvědomit si, co leží v zorném poli našeho zraku, rozlišit tvary a barvy. V těchto dnech lze pozorovat prudké proměny přírody k jaru. Jak to, že jeden je uvidí hned, jiný prozře až k máji? Oči přitom máme všichni stejné. Rozdílná je vnímavost k přírodě, zvědavost ke všemu živému a touha pojmenovat, co vidíme. Nejrůznější záliby nám pomáhají rozvíjet tyto dary. Houbař ví, jak odlišně voní lesní půda, hned si uvědomí vlhkost a prosvětlení…
Čím může inspirovat želva?
Proč chovat želvu? „Je tajemná svým krunýřem”, odpovídá žákyně základní školy v Praze Františka Janečková. „Její karapax, tedy krunýř, má obrazce, které připomínají okna z jiného světa.“. Už čtvrtým rokem se stará o želvu Testudo graeca, neboli želvu žlutohnědou, které dala jméno Robí. Želvy se objevují také v nejrůznějších knižních příbězích, kde představují zvířecí hrdinku s důležitým poselstvím. „Líbila se mi želva Kasiopea,“ říká Františka s tím, že ráda četla knížku spisovatele…
Až se oteplí, budu chytat královny
Doma
vydání 10/2025
David Janečka, žák 7. třídy Základní školy v Rychnově nad Kněžnou, chová už druhým rokem ve svém pokoji mravence. K této ne úplně obvyklé zálibě ho přivedl kamarád. Při jedné z návštěv mu ukázal formikárium, což je speciální terárium určené pro chov mravenců. „Ale také jsem často sledoval videa od youtubera AntsCzech. Ten podrobně vysvětluje základy, představuje jednotlivé druhy, péči o královnu a také mravenčí hnízda. “ I když zmíněný kamarád s chovem mravenců zanedlouho přestal, David…
Prohloubit náš vnitřní klid
Téma
vydání 09/2025
Kdo je tichý, zpravidla umí naslouchat – ostatním lidem, ale i vlastnímu nitru, a dovede tak rozlišit pravé tóny od falešných. V postní době, čtyřicetidenní přípravě na Velikonoce, oceníme právě toto: v tichosti zůstat nenápadní, přesto silní ve schopnosti slyšet slova Písma. To je jednou z cest, jak zklidnit své nitro nejen před Popeleční středou. Přejít z lomozu všedních dní do tichosti ovšem není snadné a každý hledá svůj vlastní způsob. „Abych se mohl ztišit, v pokoře uznávám,…
Pozvání k tanci se rodí v tichu
Téma
vydání 09/2025
Ticho. Jedno slovo, jež každý naplní vlastním významem. Pro jednoho jde o vnímání klidu, o meditaci, pro jiného až o zdroj úzkosti. Nad jeho různými hodnotami jsme se zastavili s řádovou sestrou, psychoterapeutkou a výzkumnicí KLÁROU MALIŇÁKOVOU. Co znamená ticho pro vás?
Potřebuji ticho, abych mohla přibrzdit, dívat se v Boží přítomnosti, zda náhodou slepě neutíkám špatným směrem. Není to cíl sám o sobě – nemodlím se, abych se ztišila. Je to prostředek k setkání, k tomu, abych…
Od redakčního kávovaru
Doma
vydání 08/2025
V televizi bude k 25. únoru uvedeno vícero vzpomínkových pořadů, já bych ale ráda zmínila tento den v souvislosti s odchodem českého Monte Christa, jak mu někdy novináři přezdívají. Plukovník Pravomil Raichl. Příběh tohoto protifašistického a protikomunistického bojovníka budete číst s úžasem, dojetím a úctou v knize Jaroslava Čvančary Život na hranici smrti (Toužimský & Moravec 2022). Dostupný je také dokument Neznámí hrdinové – Pravomil Raichl na Youtube. Ze všech bojů vyšel vítězně, zemřel…
Omládnout aspoň o malý kousek
Doma
vydání 07/2025
Mezigenerační přátelství jsou vzácným poutem. Rozdílný věk, zkušenosti a leckdy též charakter pojí touha po společném i zvědavost po odlišném. Lidé se takto potkávají ve farnosti, při sportu či společné zálibě. „Čekej tiše, až mraky měsíc rozpletou, pak se dej na cestu známou, staletou,“ zpívá Eva Olmerová. Její osobitý hlas rozezní připomínku konce 60. a počátku 70. let minulého století v každém pamětníkovi, i v tom, kdo žil daleko od Prahy a divadla Semafor. Plakátek k představení…
