Společně s manželkou Zuzanou, dalšími roudnickými farníky a se spolupracovníky ekology, biology či pedagogy od roku 2016 postupně přetvářejí dříve zpustlý a nevyužívaný pozemek někdejší klášterní zahrady. A činí tak způsobem, který přírodě a přirozeným procesům nechává co nejvíc prostoru.

„Přáli jsme si, aby zahrada nebyla jen bezúčelně udržovaná, ale aby se otevřela lidem a ti ji mohli využívat a vzít si ji za svou,“ vysvětluje mi Jan Horák. Pod stromy ve svažité zahradě bečí ovce, voní kompost, ještě teď na sklonku léta bzučí hmyz v bylinkových záhonech. „O vznik bylinkové zahrádky se přičinili studenti z pražského arcibiskupského gymnázia. Jezdili sem na duchovní obnovy a při nich vždy odvedli kus práce,“ směje se Jan Horák. Benediktinské heslo „ora et labora“ tak přineslo i hmatatelný výsledek.

Útočiště pro drobné tvory

Kromě altánku dnes prostor doplňují také informační tabule o životě v zahradě. Příchozí – velice často to bývají školky a další děti z okolí – se díky nim seznámí se zvířecími obyvateli Ekocentra. Počtou si o ovcích i včelách, ale i o hmyzu, který obývá zdejší kamenité tarásky či hmyzí domeček, o žížalách, které pomáhají provzdušňovat kompost, o drobných obyvatelích místních zahradních jezírek. „K našim jezírkům se stahují ptáci a chodí se sem napít, takže je můžete krásně pozorovat. Jsou tu také žáby, a jeden rok dokonce do jezírek nakladly vajíčka a vylíhli se pulci,“ podotýká Jan Horák. „Žijí tu ježci a kuny, a vídám tady dokonce chráněné nosorožíky,“ dodává. Nosorožík kapucínek je až čtyřcentimetrový brouk s výrazným rohem na hlavě, ne nepodobný roháči.

Pečovat o místní biotop pomáhá nejen cíleně přírodní údržba zahrady; aktivně se zapojují i dětští návštěvníci. „S paní Pavlou Hoppovou, která sem děti bere v rámci svých programů ‚Učíme se venku‘, postavili třeba ještěrkoviště – kameny vyskládané do tvaru ještěrky, mezi kterými nacházejí vhodná útočiště drobní plazi a spousta hmyzu,“ ukazuje Jan Horák. Ve farním „Klubu kutilů“ vyráběli i ptačí budky. Například kosi se ale stěhují i do dutin, které tu do stromů vysekali strakapoudi. Podobně pouhé na pohled zanedbané kouty s kameny, klacky a divokými rostlinami znamenají přirozené skrýše hlavně pro ježky.

„Vzal jsem si za svou myšlenku, že člověk má Boží stvoření svěřené do péče, je za ně odpovědný a má povinnost se o ně starat. Když se tu nabízí příležitost vést skrze tuhle zahradu děti ke vztahu ke stvoření, k zodpovědnosti za ně a ukázat jim, jak stvoření navzájem souvisí a jak ovlivňuje i nás lidi – musíme prostě tuto možnost využít,“ zdůrazňuje Jan Horák.

Zahrada je otevřená všem, ať už v ní probíhá některý program, nebo zájemce zvedne telefon a s Horákovými se sám domluví. Tak to často dělají právě školky. „Paní učitelky bývají za tuhle možnost moc rády, protože u školky třeba mají zahrádku, ale pečlivě udržovanou. Kdežto tady, a to uprostřed města, je kus divoké přírody, kde děti mohou pozorovat živočichy, lézt po stromech, šplhat do svahu,“ říká Jan Horák s tím, že návštěvníci přijíždějí i ze vzdálenějších míst včetně Prahy. 8. a 9. října k tomu budou mít další příležitost. Díky letošnímu grantu Zelené oázy od Nadace Partnerství se vysadily nové byliny a nyní se bude na Zvonici společně stavět zahradní domek, ve kterém v budoucnu příchozí najdou nezbytné zázemí včetně posezení, tekoucí pitné vody či elektřiny třeba i pro přípravu čaje nebo kávy. „Jak se to dělá, nám přijde ukázat letošní živnostník a srdcař roku Ústeckého kraje Miloš Kratochvíl,“ zve Jan Horák. Potřebné informace najdete na facebooku Ekocentra Zvonice nebo webu farnostroudnice.cz.