Vy jste ještě nebyli na Heiliger Stein? To je v překladu Posvátný kámen. Je to odsud kousek a vedou tam i cyklostezky, běžte se podívat.“ A tak jsme šli. Místo jen pár metrů od hranic a pár kilometrů od Znojma. Vždycky tu ale zažívám pocit ciziny a něčeho dříve nedostupného, pobytu na vzácné půdě. Také každé milé setkání s místními lidmi je jako otevření předtím nedostupného světa. Tohle byla vzácná půda odjakživa. Nejprve pohanská, později se proměnila v křesťanské poutní místo. Na místě poutního chrámu však po josefínských reformách zbyly jen spodní části obvodových zdí. Ale stále je tu půvabná kaplička, ve které vždycky hoří aspoň jedna svíčka, kdykoliv přijdete. A ta vyhlídka do kraje: rozpoznám jen Retz, Hnanice a Znojmo, ale vím, že napravo je Rakousko, nalevo Morava a pod námi bývalá celnice.
Před dvěma lety se tu zastavil běžec směrem z Rakous na Moravu. Byl to Čech. O víkendech ráno vyjede ze Znojma vlakem a nazpět si dává svou běžeckou trasu kolem vinic přes dva státy. Jakoby nic. Moc se mi ta myšlenka líbila: zaběhat si z Rakouska do Česka. Nedokážu totiž pořád dostat z hlavy ty historky našich rodičů o přejezdech hranic, a to i jen ve východním bloku. Sama si pamatuju nervy z autobusů do Polska nebo Maďarska a zpět. Kolika strachu ze schovaných triček nebo pašovaných peněz, když o polovinu překračovaly povolenou částku. Celník rovná se strach. Snažím se toho zbavit. Jenže přišla pandemie a i na toto pomezí, kde dříve stávala „železná opona“ a dnes tu vinice střídá vinici, se vrátili celníci a s nimi na silnici betonové zátarasy. Jak jsem byla vděčná, když zde vloni rakouský farář z Prahy odsloužil mši svatou „přes hranice“. Jak mě těšila zpráva, že po stezce Karla Maria Hofbauera na ni přišli lidé z obou stran plotu a také, že se přes hranici podávalo svaté přijímání.
Betonové bloky před měsícem odvezli a už je zase vzduch čistý. Svoboda. Jsem tu na kole a mohu jet kterýmkoliv směrem. Aniž bych to měla v plánu, ocitla jsem se na Posvátných kamenech v pravé nedělní poledne. Na dohled vidím asi šest kostelních věžiček. A všechny najednou začaly bít. Jejich zvonům konkurovalo jen rozezpívané ptactvo. Jsou věci, které žádná hranice nezastaví.
