Na poutním místě Velehrad se ve dnech 14. – 17. srpna uskutečnil další ročník Absolventského Velehradu. Letošní téma „V rovnováze“ přilákalo na čtyři stovky mladých pracujících. Velehrad, jedno z nejvýznamnějších poutních míst v České republice, se opět stal dějištěm Absolventského Velehradu – čtyřdenního setkání mladých lidí, kteří se zde účastnili přednášek, diskusí i workshopů, společně slavili
Jak to tedy je? Něco není v pořádku nahoře na nebi, nebo není v pořádku něco dole na zemi? My katolíci jsme přesvědčeni, že naši mladí muži ve věku kolem maturity hledají Boží vůli, prosí za svou cestu, vše je otevřeno. Bůh pak na někoho sešle paprsek světla, povolání ke kněžskému stavu. Mladý muž, rozechvěn omračující nabídkou, řekne své pokorné „fiat“. Vstoupí do semináře, stane se knězem. A to
Benediktinské sestry ve Švédsku vedou oázu pro všechny, kdo ji potřebují. Otevírají se tu hluboká témata. Když komunita vznikala, nebyla benediktinská – a dokonce ani katolická. Heliga Hjärtas Kloster, neboli klášter Nejsvětějšího Srdce, se nachází kousek od pravého břehu druhého největšího švédského jezera Vättern přibližně 270 km od Stockholmu. Už bezmála třicet let nabízí místo ke ztišení a
Arcibiskup Ignatius Ayau Kaigama z arcidiecéze Abuja v Nigérii přijel před týdnem do Česka. Nebyla to náhodná návštěva, v rámci misijní spolupráce totiž v plzeňské diecézi působí dva „jeho“ duchovní. Jak ti své zdejší působení hodnotí po prvním roce, odpovídali KT a také plzeňskému biskupství. V západních Čechách už působili dva nigerijští kněží, kteří se loni po čtyřech letech vrátili do své
Z kostela v Neratově zbývaly jen zdi a ještě před 30 lety nebylo jasné, jestli se zachrání. Přesto je nyní jedním z nejoblíbenějších poutních míst, a v neděli tam po 80 letech dokonce zněly varhany. Neratov se stal poutním místem už na konci 17. století, konec druhé světové války, pancéřová pěst v ruce vojáka Rudé armády a následné vyhnání původních německých obyvatel se mu
Cenu Egona Erwina Kische, německy píšícího novináře a spisovatele židovského původu, letos obdrží Jaroslav Šebek za knihu „Hrdinou se člověk nerodí, ale stává“ (KNA 2024), která pojednává o kardinálu Františku Tomáškovi. „Je to zasvěcený a přitom přístupný vhled do naší nedávné historie, popis statečnosti, ale i snahy nějak to s obávanými komunisty uhrát. Nabízí také vhled do
Co můžeme dělat, když ve farnosti chybí (nebo jednou možná bude chybět) kněz? Elva Frouz, stálý jáhen plzeňské diecéze Pokud jsou lidé ve farnosti dlouhodobě zvyklí delegovat svůj duchovní život na kněze, vidí-li v něm výlučného odborníka na přímou náboženskou zkušenost, zatímco sami svoji kultivaci víry zanedbávají, je nepřítomnost faráře téměř neřešitelným problémem.
Plni zážitků se domů vrátili ze světové výstavy EXPO v Ósace bratři augustiniáni ze Starého Brna a zástupci obecně prospěšné společnosti Společně. Do dalekého Japonska s nimi putoval originál rukopisu Gregora Johanna Mendela. Za přísných bezpečnostních opatření rukopis převážel prezidentským speciálem převor komunity P. Wit Marciniec OSA do Českého pavilonu EXPO na akci nazvanou
Bůh nás miluje, i když o něm máme pokřivené představy. Ty mají „racionální“ i „emocionální“ základ. Jak je uzdravit? Při novém objevování Boží tváře může pomoci kontemplativní modlitba. Dnešní zamyšlení uzavírá sérii o našich obrazech Boha – o tom, jak vznikají, jak nás ovlivňují a jak mohou být proměněny. Předchozí zamyšlení (KT 16/2025) jsme v Perspektivách zakončili klíčovou
Vracel jsem se vlakem z dovolené z Beskyd do Prahy, téměř pětihodinová cesta s dobrou knížkou hezky ubíhala, jen kdyby ta nádraží nebyla. Ta mi vždycky vehnala chmury do mysli. Skoro na každém mě totiž na perónu vítaly velké billboardy se soudružkou Konečnou a její komunistickou partou v dezinformačním slepenci Stačilo! Plakáty jiných politických stran jsem až na výjimku
Před prázdninami se v jedné aukční síni objevily vzácné dokumenty ze zrušeného kláštera minoritů v Mostě. Díky všímavosti zástupce někdejšího vlastníka a ochotě prodávajícího se vrátily zpátky řádu. Příběh se šťastným koncem aneb Napravená křivda po desítkách let. Před prázdninami se mezi položkami aukční síně Vltavín v Praze objevila vizitační a inventarizační rukopisná kniha z
„Náš farář sem jezdí už jen někdy. Hlavně na mši. Ale jinak jsme na všechno sami.“ Takovou větu dnes slyšíme ve farnostech stále častěji – nejen v plzeňské diecézi, kde sloužím a odkud pocházím. Může to působit jako krize. Ale co když právě v tom se rodí nový způsob, jak být církví? Podle katolické tradice je kněz nenahraditelný především při slavení eucharistie. Ale život
Katolickou teologickou fakultu UK dočasně povede historička Michaela Falátková. Pověřila ji tím rektorka univerzity Milena Králíčková. S ohledem na návrh akademického senátu KTF rektorka odvolala děkana P. Jaroslava Brože, který k 5. srpnu toto odvolání převzal. Zároveň s ním nesouhlasí a chce ho soudně napadnout jako v případě toho prvního z kraje letošního roku. „Na fakultě
Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi, vybízí i nás Ježíš v úryvku z Lukášova evangelia (13,22-30), který uslyšíme tuto neděli v kostele. Ale ne každý, kdo bude chtít, bude moci vejít. Zejména nebude-li se chtít zbavit všeho přebytečného balastu – především pocitu vlastní výjimečnosti a nadřazenosti nad ostatními lidmi. Už od patristických dob se rozvinul způsob četby
Psát o úbytku kněží uprostřed léta, kdy se na stránkách KT snažíme v čase dovolených přinášet spíš témata méně náročná, zřejmě není úplně to pravé. Je to téma mimořádně ožehavé a komplikované. Nelze před ním ale utéct. Už od dob posledního koncilu nás totiž církev vybízí, abychom bedlivě zkoumali „znamení času“. Vzpomínám, jak blahé paměti kardinál František Tomášek, arcibiskup
Hlavním kaplanem Vězeňské služby ČR se stal Pavel Zvolánek, kazatel Církve adventistů sedmého dne, po deseti letech služby ve věznici Valdice. Od roku 2020 zastupoval hlavního kaplana a trvalého jáhna Otto Brocha. Zvolánek byl osm let předsedou dobrovolného spolku Vězeňské duchovenské péče.„Kaplani a kaplanky nabízí odsouzeným a obviněným duchovní přesah, pomáhají jim
Cizojazyčné mutace církevních webů nejsou nic neobvyklého. Stránky brněnské diecéze jsou ale přeloženy i do velmi neobvyklého jazyka, který nemá žádné rodilé mluvčí. K čemu je tedy takový překlad dobrý? A jaká je souvislost mezi svatým Filipem Nerim a „bišopem ze Štatlu“? Šalingradská diecézní sajtna je Římskýho rajchu katolická skvadra, kerá kvartýruje na jihu oltovýho
Historické setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce přineslo víc otázek než odpovědí. Jedno je však jisté. Ruské útoky proti Ukrajině pokračují. Jaká by měla být role Evropy? A to nejen v tomto konfliktu. Evropa pomáhá, což je správně. Evropské státy NATO pomáhají Ukrajině v souhrnu více než USA. Nejde tu jenom o charitu, ale i o výhodný byznys. Přestože čísla
Co je to za řeč? Máte děti nebo „náctiletá“ vnoučata ve věku kolem 13 let a výše? Říká se jim Generace Zet, někdy „sněhové vločky“. Jsou to „digitální domorodci“ a mají vlastní jazyk. Co s tím? Zástupci Generace Z (narození mezi lety 1997 a 2012) jsou „digitální domorodci“: jakoby už na svět přišli s mobilem v ruce. Nové technologie ovlivnily jejich způsob komunikace, vzdělávání
Obdivuhodných osmdesát let existence si letos připomíná chrámový sbor v šumavských Prachaticích. Skoro po celou tu dobu v něm zpívala letos třiadevadesátiletá sopranistka DRAHOSLAVA DVOŘÁKOVÁ, která je jeho nejstarší členkou. Hovořily jsme spolu po poutní mši svaté ke svátku sv. Jana Nepomuka Neumanna, prachatického rodáka, kterou sbor doprovázel. Drahoslava – to není příliš
Papež v zahradách Castel Gandolfa v neděli poobědval s potřebnými a pracovníky místní Charity. „Dnes je důležitý den,“ řekl vatikánským novinářům Massimiliano Borelli, starosta městečka Albano, když před kostelem Santa Maria Rotonda očekával příjezd Lva XIV. Ten totiž v těchto dnech pobývá v nedalekém letním sídle v Castel Gandolfu a uplynulou neděli věnoval setkání s chudými,
V dopise, který napsal rok po své rezignaci, se papež Benedikt XVI. jasně vyjadřuje k tomu, zda skutečně mohl ze svého úřadu v roce 2013 odstoupit. Nyní vyšel v knize jeho bývalého blízkého spolupracovníka. Benediktův dopis ze dne 21. srpna 2014 byl adresován Mons. Nicolu Buxovi, který působil v letech 2002– 2019 v Kongregaci pro nauku víry. Emeritní papež v něm odpovídal na