„Jé, tady to voní!“ zvolá jedna z dívek, když celá třída vtrhne dovnitř a posadí se na židle rozestavěné do půlkruhu. Reaguje tak na jedno z dvanácti stanovišť – Strom vděčnosti, kde si žáci mohou přičichnout k několika vůním a napsat, jakou vzpomínku v nich aroma pomeranče, jehličí, kokosu, mateřídoušky a levandule vyvolalo. A proč jsou za ni vděční. Vůně totiž provoněly celou místnost, kterou organizátoři upravili pro program zvaný Oáza. Je jedním z projektů spolku Hope4kids (Naděje pro děti).

Lektorka Oázy Kamila Havlíčková dětem nejprve představí základní pravidlo – bude se jen šeptat. „Oázy jsou místa v poušti, kde je voda. Rostliny a zvířata se tam chodí napít. Je to prostor, kde si můžeme odpočinout od stresu, hluku a načerpat síly. V naší Oáze jsou stanoviště pro odpočinek fyzický, duševní i duchovní, protože máme nejen tělo a duši, ale i duchovní rozměr,“ vysvětluje a pokračuje: „Stanoviště jsou dobrovolná, můžete u některého zůstat, anebo se přesunout k dalšímu. Nemusíte tady řešit něco, co vás uvnitř bolí, ale jen si odpočinout.“

Děti zaujatě poslouchají. V místnosti jsou zatažené žaluzie, na parapetech oken, lavicích i na klavíru se vinou řetězy ze světýlek a stanoviště jsou ozdobena pastelovými záclonkami, závěsy, rostlinnými girlandami, bublinkovými a lávovými lampami, barevnými papíry a dalšími věcmi, z nichž budou děti později tvořit. Prostorem se line uklidňující hudba.

Lektorka Havlíčková představí dvanáct stanovišť, u kterých nejde o to, soutěžit. Prvním je „Příjemný dotek“. Ten sestává ze dvou nádob s fazolemi a vodními (měkkými) korálky. „Zde používáte k odpočinku svůj hmat. Starosti vám podobně jako korálky, když do nich zaboříte ruce, proplouvají mezi prsty a vy už je nemusíte držet,“ ukazuje lektorka. Když to děti zkouší, jeden z kluků vyhrkne: „Je to mega příjemný!“

Stanoviště s vůněmi zase upoutá dívku v růžové mikině: „Nejvíc mi voní kokos. Připomíná mi maminku.“ A její spolužák, zatímco si bere další skleničku s vatou s esenciálním olejem, ohodnotí: „Mně voní všechny.“

Do vedlejší „Truhly srdcí“ mají děti zase vložit srdíčko, které si samy složily a napsaly na ně jméno člověka, za kterého jsou v životě vděčné. Pak je čeká stanoviště „Životní otázka“: na papírek mohou napsat, na co by se třeba zeptaly Boha nebo co by mu vzkázaly. Objevují se zde věty: „Splní se mi můj sen s koňmi?“, „Ať jsou všichni hodní!“, „Jsi ten nejlepší Bůh!“, „Vymřou někdy lidi?“ nebo „Nejsem na světě zbytečně?“

Oblíbeným stanovištěm je „Bublinková lampa“ – děti se před ni posadí a v tichu sledují bublinky, které „podobně jako naše myšlenky letí od nás, odspoda až úplně nahoru,“ říká lektorka. Pak ukáže žákům další místo – „Zeď nářků“. Je vyrobena z plastu a měří zhruba metr na výšku i na šířku. „Přesouváme se až do města Jeruzaléma, kde se tato zeď nachází. Lidé se u ní modlí a vy můžete u naší zdi napsat na papírek, co jste nikdy nikomu neřekli. Pak ho složit a vložit do zdi, podobně jako to dělají lidé v Jeruzalémě,“ popisuje.

Písek, koruna i kámen odpuštění

Poté se děti přesunují k psaní do písku. „Zde můžete napsat ‚promiň‘ nebo ‚odpusť‘ a myslet při tom na někoho, komu jste ublížili,“ objasňuje lektorka. Je vidět, že je žákům psaní do písku příjemné. Další stanoviště je to s „královskou korunou“ k soukromějšímu rozjímání. Děti si ji mohou nasadit na hlavu a podívat se do zrcadla – k tomu dostaly podnět, aby si řekly třeba: „Dneska mi to sluší,“ nebo se jinak pochválily. „Někdy sami sebe příliš kritizujeme. Toto zastavení má sloužit k tomu, abyste si uvědomili svou důstojnost. Klidně si tu pochvalu řekněte několikrát za sebou,“ povzbuzuje čtvrťáky Havlíčková.

Ve „Stanu ticha“, opravdovém stanu, si pak děti lehnou na deku a nasadí sluchátka, která odcloní okolní hluk. „Ticho je pro nás důležité, protože je léčivé,“ říká klidným hlasem lektorka s tím, že ve stanu mohou být vždy pouze dva lidé a neměli by tam usnout.

„Někdy si s sebou neseme křivdy, které nám způsobili druzí. Jako ten batoh plný kamení, který najdete na stanovišti s názvem ‚Kámen odpuštění‘. Na kámen můžete napsat fixou jméno toho, komu chcete odpustit, a pak ho vložit do vody v misce, která jméno smyje. To právě symbolizuje odpuštění,“ přibližuje lektorka smysl dalšího stanoviště.

Zbývajícími zastaveními byla aktivita s papírovými pouty – žáci napsali na proužek papíru, od čeho by se chtěli odpoutat (třeba od závislosti na mobilu). Pak ze tří proužků vytvořili řetěz (podobně jako ten vánoční), nasadili si ho na ruce a zpřetrhali. Předposledním místem pak bylo vymalovávání obrazu, který symbolizoval „velký svět, kterého jsme všichni součástí“. Putování po stanovištích končilo u lavice s aktivitou „Just a minute“. Děti za minutu napsaly, čím by chtěly někomu udělat radost – to také během minuty. Objevují se věty, jako říct někomu, že ho máš rád, že mu to sluší, pozdravit někoho, obejmout kamaráda nebo rodiče a být na ně hodná, vyrobit jim přání, nedirigovat ostatní.

Na závěr 45minutové Oázy děti zhodnotily, jak se cítí – ukázaly palec buď nahoru, vodorovně, nebo dolů, zda jim aktivity pomohly od stresu, zda někomu odpustily či se chtějí někomu omluvit. K tomu je povzbudila i lektorka. Většina žáků dala palec nahoru a bylo znát, že jsou děti zklidněné, usmívaly se a že je cesta po stanovištích bavila. Během hodnocení žáci na tzv. girlandu radosti připevnili lísteček s tím, co je nejvíce potěšilo, a jakou aktivitu si přidají do života. Nejvíce je zaujaly vodní korálky, psaní do písku, bublinková lampa a chvíle v tichu. Po celý program Oázy se k sobě chovaly ohleduplně.

„Při odchodu ze třídy si můžete vzít popcorn s příchutí slaného karamelu. Je sladký i slaný – jako život. Dějí se nám věci radostné, ale i těžké. Většinou obojí dohromady. Nebo někdy je život slaný, ale zase bude sladký. To nás může povzbudit být za to sladké vděční,“ shrnula Havlíčková. A druhá lektorka Eliška Zeisková, která vedla paralelní Oázu v jiné třídě, zmínila: „Většinu aktivit si děti mohou zkusit doma s rodiči, a zařadit tak do svého života chvíle zklidnění.“

Co je to Hope4kids Tato nezisková organizace pořádá od roku 2003 certifikované programy prevence rizikového chování a budování charakteru dětí. Začala s tzv. Etickými dílnami. Jejich programy jsou určeny pro MŠ, ZŠ i SŠ. Lektoři využívají interaktivní metody jako hraní rolí, skupinové aktivity a diskuse. Programy Oázy začal spolek nabízet v roce 2024. „Vznikly jako odpověď na potřeby dnešních dětí a na školách si rychle našly své místo. Pomáhají žákům rozvíjet dovednosti, které podporují jejich psychickou pohodu. Oáza je občerstvující místo pro osobní ztišení, kdy lektoři uvedou děti do aktivit a jsou jim k dispozici během toho, když si samy jednotlivá stanoviště procházejí,“ uvádí spolek na www.hope4kids.cz.