Dětská zranění jsou stresujícími situacemi nejen pro samotné děti, ale i pro rodiče. Jak je zvládat s čistou hlavou?

Naše ani ne tříletá dcera si vyrazila na projížďku na odrážedle. Zastavila na kraji cesty, aby se podívala za plot na slepičky. Když se chtěla vrátit, najednou se přiřítil cyklista. Nezpanikařila, nevběhla do silnice, jen se trochu pohnula. Cyklista jedoucí po úzké cestě nepřiměřenou rychlostí (nešlo o silnici ani cyklostezku) se nestačil vyhnout. Krev, obrovská boule na hlavě (i přes helmu), šok a pláč.

Když se na to dívám zpětně, měli jsme si to s cyklistou „vyřídit“, nahlásit srážku na policii nebo si alespoň vzít číslo. Nic z toho jsme neudělali, protože jsme dcerku vzali a uháněli na pohotovost. Snad bude „závodníkovi“ dostatečným poučením jeho vlastní pád a poraněná ruka…

Zranění naštěstí bylo mnohem lehčí, než to ze začátku vypadalo. Uvědomil jsem si ale, jak náročnou stresovou situací je takové zranění nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Vyplatí se být připraven. A dcerka? Ta se rozhodla situaci vytěsnit, nic „se nestalo“ a nikdo jí to nesmí připomínat. Zrovna když tohle píšu, leží nemocná vedle mě. Kdyby věděla, že se takhle svěřuju tisícům čtenářů, se zlou bych se potázal. „Důležité je uklidnit jak dítě, tak rodiče, kteří častokrát situaci zvládají kvůli strachu z následků ještě hůř. Především je nutné jim důkladně vysvětlit situaci, diagnózu a léčbu, ale také je poučit o dalším postupu,“ potvrzuje dětský chirurg z Fakultní nemocnice v Brně Jakub Turek. „Oboustranná spokojenost a respekt, jak ze strany zdravotníků, tak i rodičů, vede zákonitě ke spokojenosti dítěte,“ dodává.

Ošetřovat malého pacienta je také něco jiného než v případě toho dospělého. „Snažíme se nepříjemné zážitky z úrazů nebo chirurgických zákroků minimalizovat, a to jak pro děti příjemným a přiléhavým prostředím, tak vyškoleným personálem, (především v pozici odborných dětských sester) nebo také nezdravotnickým personálem, jako jsou třeba nemocniční klauni, kteří při čekání na vyšetření dokážou rozveselit nejen děti. Díky sponzorským darům se k nám dostanou i nějaké drobnosti, které pak dětem za odměnu rozdáváme. Snažíme se také spolupracovat s rodiči, kteří jsou u vyšetření přítomni,“ vypočítává Jakub Turek.

„Častokrát na první pohled dramatické okolnosti úrazů nemusí vést k vážnějšímu poranění, ale platí to i naopak,“ upozorňuje lékař. Záchranáři a zároveň rodiče malého dítěte níže nastíní, co a jak, když už na úraz dojde. A rodiče oslovení v anketě zase ujistí, že nejsme sami, komu se nepodařilo uchránit naši ratolest od modřin. Ostatně odřená kolena, pády z průlezek či kola nebo boule na hlavě jsou daní za učení se novému a poznávání limitů.