Zuzana Burdová, hudebnice a matka dvou dětí 

Považuji domov za bezpečné místo. A tak možná proto tam nejsem tolik ve střehu jako na hřišti nebo venku. Mám rokapůlletou holčičku a čtyřletého chlapečka. Všechny jeho úrazy se staly doma. Naše paní doktorka už mu říká katastrofické dítě. Když mu byly dva roky, napadlo ho, že mi pomůže uvařit vajíčko. Ve vteřině vylezl na kuchyňskou desku a zvrhnul na sebe hrnec s vařící vodou. Byla z toho ošklivě popálená nožička a týdny léčení. Nebo skákal na posteli a přistál na ústředním topení. Hlavou. Manžel byl právě na služební cestě. Největší problém nastal u rentgenu: měla jsem v šátku uvázanou tehdy tříměsíční dcerku a nemohla ji vzít s sebou k rentgenu. Personál nebyl zrovna příliš empatický a situace se zdála neřešitelná. Odjet domů bez rentgenu? Chlapečka by beze mě nevzali. Nechat miminko samotné na chodbě? Nakonec dcerku pohlídala jediná ochotná zdravotní sestřička, ale pro mě byl ten moment nesmírně náročný – odejít od jednoho plačícího dítěte, abych mohla pomoci tomu druhému plačícímu. A vůbec obtíž najít v nemocnici někoho, kdo by mi pomohl.

Když nastane problém, naskočím do „krizového režimu“, ale potom třeba celou noc nespím a v hlavě se mi honí, co se mohlo stát horšího. To budou znát asi všechny maminky. Každý den se za své děti modlím a doufám, že mi jejich andělé strážní pomůžou, hlavně v momentech, když mě už třeba trochu zmáhá únava.

Marie Veselá, neuroložka a matka čtyř dětí 

Úrazy v rodině jsou časté, bohudík jen ojediněle závažné. Případů, kdy jsme je museli konzultovat s lékařem nebo jet k ošetření, bylo jen několik. Jeden z vážnějších úrazů byl pád syna z palandy. Prvotní informace od něj nebyly úplně validní (je otázka, jestli si vše pamatoval), ale při nástupu nevolnosti a ospalosti jsme neváhali a do nemocnice jeli.

Měl otřes mozku, ale už během vyšetření se stav výrazně zlepšil. Syna jsme pak sledovali doma, nemuseli jsme zůstat v nemocnici. Některé další úrazy jsme konzultovali jen telefonicky. Myslím, že podobné zkušenosti má asi každý rodič. Je důležité vždy s chladnou hlavou zhodnotit situaci, pokud je to možné, tak dítě vyslechnout a vyptat se ho na veškeré potíže. Při jakékoliv nejistotě nebo zhoršování stavu bych volila návštěvu u lékaře. Pokud jde o vážnější úraz nebo úraz hlavy, vždycky u nás doma s dítětem spíme, kontrolujeme ho ve spánku a někdy ho v noci kvůli tomu probudíme.