V katedrále sv. Bartoloměje v neděli 7. ledna v deset hodin za doprovodu zvonů vstoupila celá plzeňská diecéze slavnostní mší sv. do procesu diecézní synody. Tři roky nyní budou věřící ze západu Čech diskutovat o tom, kudy se vydat dále. Heslo zní „Společně s nadějí : Život v Kristu uprostřed dnešní reality“ – jak jej v úvodu představil plzeňský biskup Tomáš Holub.

Tři základní otázky se týkají misií, uspořádání a hospodaření v diecézi pro příštích deset let: „Jaký mi způsoby chceme v příštích deseti letech napomáhat k tomu, aby se lidé v naší diecézi setkali s Kristem? Jak uspořádáme omezený počet kněží a ostatních pastoračních pracovníků, aby mohli zdravě žít a sloužit a všichni věřící naplno prožívat svou víru? Jak s omezenými prostředky, které budeme mít k dispozici, hmotně zajistí me život a službu naší diecéze?“

Zahájení si nenechal ujít ani apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který se ujal i homilie. Biskup Holub ji takřka simultánně překládal, což se naučili při Okolově předchozí návštěvě Plzně. „Je to speciální okamžik církve, kdy se celá diecéze shromažďuje a společně se pohybuje dopředu jako živá rodina těch, kteří slaví svůj život v Kristu,“ řekl v promluvě papežův vyslanec. „Je to nový začátek ve víře, naději a lásce,“ dodal. Uvedl také, že je potřeba přiznat i předchozí chyby a zhodnotit nynější situaci.

Průměrný věřící neexistuje

Nyní se dění přesouvá do farností. Jedním z členů synodálního týmu je i oblát P. Vlastimil Kadlec. „Uvědomuji si, jak věci, které mi přijdou naprosto jasné, opravdu jasné nejsou. Musíme i ve farnosti trpělivě vysvětlovat, o co vlastně jde,“ zamýšlí se. „Jednak máme ve farnosti lidi, kteří zakusili zklamání z plenárního sněmu v 90. letech, a když řeknu synoda, vybaví se jim tyto vzpomínky. Mladší, kteří to nezakusili, většinou moc nevědí, o co jde. Ale zároveň mám dojem, že do toho vkládají naději. Jsme jednoduše realisté a vidíme, že pokud se něco nezmění, přijde v jistém smyslu koncovka,“ uvažuje nad situací v Plasech a ve farnostech na severním Plzeňsku, které obláti spravují.

Plzeňský biskup, který synodu inicioval, věří, že ji diecézané vezmou za svou. „Nesmírně si přeji, aby to bylo společné hledání celé diecéze, aby se nestalo pouze nějakou diskusní skupinou, která bude názorově příliš úzká nebo která bude jenom angažovaná a ti ostatní budou vše zdálky pozorovat,“ rozvedl pro KT svou vizi.

Jaká by tedy měla být role obyčejného průměrně angažovaného věřícího? „Jsem přesvědčený, že průměrně angažovaný věřící neexistuje. Jsou ti, jak říkal otec nuncius, kteří žijí svůj křest, a od těch očekávám, že se budou ptát, co to znamená v jejich konkrétní situaci a místě. Potom jsou ti, kteří křest nežijí a jsou jenom tak nějak kulturní křesťané. Rád bych, aby najednou objevili právě skrze synodu něco, co jim dává možnost společně přemýšlet a společně jít,“ přiblížil biskup.

Plzeňská diecéze je průkopníkem. Diecézní synoda je sice standardním nástrojem každého diecézního biskupa, ovšem po dlouhých desetiletích (v době obou totalit se o ní nedalo ani uvažovat) ji v ČR zažíváme poprvé. „Chci, aby synoda probíhala v kontextu kanonického práva. Nechci dělat revoluci. Myslím, že klíčová je změna mentality. Potřebujeme nikoliv církev, která je servisní vůči věřícím, ale ve které společně všichni hledáme, kudy dál. Kdyby se mentalita takto proměnila, byla by to neskutečná změna,“ dodal.

Pochvaluje si také systém výběru synodálních zástupců, tedy delegátů, na což mají farnosti čas do konce února. Poprvé se pak všichni sejdou na podzim, kdy budou zastupovat postoje své farnosti. „Jako člen duchovní správy do toho vlastně nemám co mluvit. Je to záležitost pastorační a ekonomické rady i synodálních skupinek, tedy lidí, kteří už byli aktivní,“ vysvětluje P. Kadlec.