Modlitby za mír

Už v pátek se konala ve svatovítské katedrále v Praze mše svatá za mír, při které zaznělo první čtení v ukrajinštině (o bratrovraždě Kaina a Ábela), ve stejném jazyce byla i část zpěvů. Ukrajinská rodina pak přinesla symbolicky obětní dary. Mši, kterou přenášely Česká televize i TV Noe, předsedal kardinál Dominik Duka. V kázání citoval slova kardinála Stefana Wyszyńského: „Každá nenávist, každá zvednutá pěst proti bratru je prohrou.“ A zdůraznil:

Glosa: Ne kolektivní vině

Jedním z ďábelských pokušení současné tragické situace je kolektivní vina. Udeřil mě do očí transparent na ekumenickém shromáždění za ukončení války „Za toto jsou odpovědní všichni Rusové“. Není tomu tak. I mnozí Rusové jsou nyní oběťmi či rukojmími své autokratické vlády. „Nás se nikdo neptal. Žádná debata se nevede,“ vyjádřilo v prohlášení „Hlavně ne válce“, šířeném přes nezávislou moskevskou rozhlasovou stanici Echo Moskvy, už přes 5 tisíc

Co zůstane po synodě?

V posledních přibližně dvaceti letech jsme si zvykli, že z našich obcí postupně mizí obchody, pošty, autobusoví a vlakoví dopravci. Jen katolická církev dál držela prapor pokud-možno-nedělních bohoslužeb. Bylo to považováno za příkladné neopouštění pozic, které ostatní vzdali; příklad péče o lidi, zejména seniory, kteří nemají šanci dojet v neděli na bohoslužbu jinam. Zároveň je však také rok od roku všem jasnější, že jde o jakousi „paliativní

Měl jsem vás rád, vzkázal biskup v závěti

Ospalou dopolední Ostravou se v sobotu 26. února před jedenáctou rozezněly zvony. Nejdřív z katedrály, ale postupně se připojovaly i další kostelní věže města i celé diecéze. Zvony z bronzu i oceli, na Prajzké, Karvinsku i v Jeseníkách, odbíjely na rozloučenou muži, jehož tělo v tu chvíli leželo v rakvi před obětním stolem katedrály Božského Spasitele. Tak si to František Václav Lobkowicz, první ostravsko-opavský biskup, přál: aby jeho rakev

Když dítě propadne síti

Na počátku problémů s naším klukem byla šikana, na kterou jsme přišli příšerně pozdě. Jak už to tak bývá, skrýval to. Mysleli jsme si, že se mu občas nechce chodit do školy kvůli písemkám, na které se nestačil naučit. Až se jednou večer manželce svěřil. Hned jsme to začali řešit, ale škola nás moc nepodržela, takže musel začít chodit jinam. Zašlo to docela daleko, a tak mu psychiatr, v jehož péči se ocitl, předepsal antidepresiva. Už v té době

FEJETON Marie Kolářové

Ti z nás, kdo vyrůstali za komunistického režimu, si jistě vzpomenou, jak komunisté zdevalvovali a vyprázdnili slovo mír. Ošklíbali jsme se nad frází „Bojujeme za mír“, protože ve skutečnosti znamenala rozšiřování vlivu východního bloku. Měli jsme však obrovské štěstí, protože jsme, až na ty nejstarší ročníky, nikdy hrůzy války na našem území nezažili. Myslím, že většina z nás považovala mír za samozřejmost. Teprve až když o něco cenného

Klesnout do Boží náruče

Oproštěnost znamená také osvobodit se sám od sebe. Nemám se křečovitě držet ani sám sebe, nemám jen tupě kroužit kolem svých starostí, svých nízkostí, svých depresí. Mnozí se ke svým poraněním přisají, nedovedou se od nich oprostit. Užívají jich jako obžaloby proti těm, kteří je zranili, čímž se de facto stavějí proti životu. Máme se oprostit i od urážek a zranění, jež jsme utrpěli. Proto potřebuješ anděla oproštěnosti, aby tě uvedl do umění

Život v orwellovském režimu

Jaká je historie pronásledování Ujgurů v Číně? Narodila jsem se a vyrostla v Urumči, hlavním městě Východního Turkestánu. Číňané tuto oblast ovšem nazvali kolonialistickým pojmenováním Sin-ťiang, což v čínštině znamená „nové teritorium“. Správný geografický i historický název je ale Východní Turkestán. Během dospívání jsem cítila neustálou diskriminaci Ujgurů ze strany čínského režimu. Komunisté začali okupovat naši domovinu v roce 1949 a k

Ukrajina pod palbou

Válka, kterou vede Rusko proti Ukrajině, je samozřejmě tragická událost, jejíž důsledky lze těžko odhadnout, ale nepochybně budou nemalé. Rozkolísala – a ještě dál rozkolísá – bezpečnostní uspořádání, a těžko dnes odhadnout, co nadělá v ekonomice. Ze slov prezidenta Putina ovšem bylo dosud těžké odhadnout, čeho chce vlastně Rusko dosáhnout. Když se rozhodl uznat takzvané lidové republiky na východě Ukrajiny, Doněckou a Luhanskou, vypadalo to, že

Hlas křesťanů na Ukrajině: Mír!

„Buďme připraveni bránit naši vlast v souladu se svými možnostmi a povinnostmi – v armádě nebo na svém pracovišti, v nemocnicích či poskytováním první pomoci a materiální podpory nebo slovy útěchy, modlitbou či obětováním svého utrpení,“ píší římskokatoličtí biskupové a vyzývají všechny věřící, aby se sjednotili k modlitbám, zvláště pak k modlitbě pro zasvěcení Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Tato válka je, jak biskupové píší, „časem

Lidem zasaženým válkou pomáhá také Charita

Charita ČR vyhlásila veřejnou sbírku a posílá do země pomoc, především skrze ukrajinskou Charitu, ale i další partnery. V zemi totiž působí dlouhodobě a jednotlivé české Charity tam mají řadu projektů. Invaze ruské armády na Ukrajinu vyhnala z domovů už přes půl milionu tamních obyvatel. Zhruba tři sta tisíc jich už překročilo státní hranice směrem na západ. Ze země prchají především ženy a děti. Již před vpádem Ruska bylo na Ukrajině 1,5 milionu

Půst v Bibli

Na začátku postní doby, která je živou vzpomínkou na Ježíšův čtyřicetidenní půst na poušti, nás církev vyzývá k obrácení: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Pokání patří k základním požadavkům biblické zvěsti a tvoří radikálně novou orientaci životního postoje (řec. metanoia). V hebrejských textech se pokání označuje slovem „šúb“ a vyjadřuje radost z návratu do otcovského domu. Na tuto myšlenku navázal Ježíš v podobenství o marnotratném

Soutěž pro varhaníky

Do 17. června mohou odeslat přihlášku mladí varhaníci do 32 let z celého světa s chutí soupeřit v interpretaci či improvizaci v Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena. Její už 21. ročník vyhlásilo statutární město Opava ve spolupráci s tamní Církevní konzervatoří Německého řádu. Konat se bude ve dnech 24.–25. října 2022. Interpretační část je tříkolová a bude probíhat v Knihovně Petra Bezruče v Opavě, v kostele sv. Jana Křtitele v Hlučíně a

Diecéze se rozloučila se svým biskupem

V pátek od dvou hodin odpoledne měla široká veřejnost možnost dát biskupovi Františkovi osobní poslední sbohem. Ještě předtím se kostel doslova zaplnil jeho blízkými – pracovníky kurie. Mnozí z nich s biskupem Františkem prožili kus života. „Když lidé umírali doma, byl tam moment rozloučení v domě,“ zmínil na úvod rozloučení apoštolský administrátor Martin David: „My tento moment rozloučení v domě, v kruhu nejbližších, chceme prožít v této chvíli.

Prevencí je zájem a pochopení

Jak změnila situaci distanční výuka? Jednoznačně narůstá počet pacientů s hráčskou poruchou nebo nadměrným trávením času na sociálních sítích, v online prostoru. A těžší je i pomoc, protože toto období přineslo v rodinách a životech dětí velké těžkosti a psychické potíže. Dříve nám k pomoci stačily třeba jen tři konzultace, nastavit rodinná pravidla a sledovat, jak se to zlepšení daří, nebo ne. Teď řešíme složité rodinné vztahy, úzkostné a

Bojujme duchovně spolu s Ukrajinou

Během bohoslužby, kterou doprovázela mimo jiné zhudebněná slova sv. Františka „Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím tvým pokojem,“ mohli lidé přispět do sbírky na pomoc válkou sužovanému ukrajinskému lidu a v přímluvách pak prosit za mír pro Ukrajinu. A k modlitbě na tyto úmysly, ale také k vlastnímu nasazení je vyzval i arcibiskup Graubner ve své homilii. „Prosíme, aby zlo ztratilo moc: přidejme k modlitbám i prosbu, aby ztratilo svou moc také v

Diecéze nabízí pomoc Ukrajincům

V neděli 27. ledna napsal k situaci věřícím list litoměřický biskup Jan Baxant. „Při cestě z Ostravy z pohřbu pana biskupa Františka Václava Lobkowicze jsme na dálnici nemohli přehlédnout automobily s ukrajinskou značkou, přivážející postižené Ukrajince tamní nešťastnou válkou. Tito uprchlíci, především ženy, děti a starší osoby, budou u nás hledat útočiště a pomoc v nouzi. Současně jsem po cestě mohl obvolávat všechny své přátele a přijímat