Na stole dobroty a káva, čaj i víno. Atmosféra je příjemná. Se všemi účastníky se známe a také naše děti se znají. Vedle informací, které na kurzu dostaneme, si tedy můžeme i důvěrně popovídat a řešit naše starosti.

Je nás šest párů včetně hostitelů. Všichni jsme dostali příručku ke kurzu, do které si můžeme dělat poznámky a také psát úkoly. Na každém setkání nám hostitelé pouští přibližně půlhodinové tematické video, kde mluví zakladatelé kurzu, řada odborníků, ale i rodiče a sami teenageři.

„Jste ve fázi, kdy už je musíte nechat jít, dát jim určitou nezávislost, přesto je usměrňovat, a to je těžké, moc těžké,“ říkají autoři kurzu. Odborníci, psychologové či terapeuti pak popisují, čím vším naši potomci musejí během dospívání projít, abychom pochopili, že ty změny mohou být docela dramatické, a je pochopitelné, že to s člověkem zamává. Abychom se tedy nedivili, když se náš -náctiletý potomek najednou chová jako dvouleté dítě, když nás vůbec nevnímá nebo je strašně unavený. Anebo když se najednou z naprosté radosti a smíchu propadne do smutku, deprese a sebelítosti.

Jako jeden z účastníků kurzu cítím velkou podporu v tom, že nejsme sami, kdo řeší problémy, a že naši vrstevníci a kamarádi našich dětí řeší to samé. Mnohdy pomáhá jen si o tom moci promluvit a třeba některé věci i tolik neřešit. Kurz může mít pět až deset setkání. Pokaždé dostaneme nějaký úkol. Jeden z prvních je potřeba vyplnit s našimi teenagery. A tak si beru každou dceru zvlášť a ptám se podle otázek v příručce. Viditelně je to baví a já se dozvídám mnoho věcí, které mě překvapují. Například i to, že dcera, která se často stahuje do soukromí a jeví se, jako by mě už nepotřebovala, nejvíc touží po společném čase. Potěšilo mě, když se pak zeptaly, „kdy zas dostaneme další úkol“, a byly viditelně zklamané, že tentokrát ho musíme udělat jen my, dospělí. Postupně dostáváme rady a tipy, jak učit naše potomky stále větší zodpovědnosti, jak jim uvolňovat hranice, ale také jak zvládat své emoce a jak jim pomoci, aby oni zvládli ty jejich, jak efektivně komunikovat nebo jak našim teenagerům pomoci správně se rozhodovat… To nás tedy ještě teprve čeká.

Gűttnerovi dodávají, že pro ně hodně znamenala myšlenka najít si čas na každého z dospívajících zvlášť – vyrazit si na něco dobrého nebo na nákup oblečení a přitom se bavit o tom, co potřebují, jak se mají, co je trápí. „Současně nám vztahy s teenagery stále ukazují, že jedna z největších věcí, které pro ně můžeme udělat, je bezpečné prostředí bez napětí a hádek. Takže nezapomínáme pravidelně chodit na Manželské večery, abychom mohli ve výchově tahat za jeden provaz.“

***

Absolventi kurzů popisují svou zkušenost

• „Uvědomila jsem si, že cílem puberty je postupně dítě učit zodpovědnost a samostatnost. Nejlepší byla videa a diskuse.“
  
• „Uvědomili jsme si slabá místa ve své výchově, ale i v našem vztahu a vztahu s našimi dětmi.“
• „Kurz mě povzbudil teenagerovi naslouchat. Naučil jsem se, jak využívat příležitosti a brát ho jako partnera, jak se vymanit z tyranie krátkodobých situací a vystavovat je důsledkům jejich rozhodnutí. Nejlepší byla diskuse s ostatními. Skvělý byl i nápad zkusit si zahrát role, jak by doma mohly probíhat kritické situace.“
• „Naučila jsem se víc naslouchat a respektovat. Budu se ještě znova vracet k domácím úkolům a promýšlet i realizovat další nápady z kurzu. Kurz mi pomohl mít lepší vztah s dcerou. Vše bylo perfektní.“
• „Na kurzu se mi líbilo vše: video se zkušenostmi rodičů, rady a zkušenosti ostatních kolem stolu. Navíc díky domácím úkolům jsme si o všem mohli ještě doma povídat.“