P. Wojciech Pelowski loni vypomáhal jako dobrovolný sanitář na lůžkových odděleních a poznal, jak moc pacienti potřebují, aby jim někdo naslouchal. „Řada nemocných neviděla své blízké během pandemie třeba týdny. Je důležité vzít je za ruku, popovídat si s nimi. Jsou vděční, někdy poděkují už jen očima plnýma slz. Díky Bohu za službu, kterou tu můžu dělat,“ svěřuje se kaplan.

Také P. Tomáš Kadlec udělal podobnou zkušenost jako jáhen v zařízení pro dlouhodobě nemocné, a tak se přihlásil do kurzu nemocničních kaplanů. „V prvních dnech bych se chtěl seznámit s pacienty a představit se minimálně těm, kteří tu stráví část adventu. Prožít toto období v nemocnici bez možnosti vidět osobně své blízké je pro většinu velmi skličující,“ plánuje.

Přítomnost kaplana oceňují ředitelé obou nemocnic i hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová: „Zdraví není jen tělesné, ale i duševní. V řadě zemí Evropy jsou nemocniční duchovní vnímáni jako plnohodnotní členové týmu,“ uvedla.