Všechna omezení, opatření, výstrahy a doporučení mají stejnou povahu. Varují a shodují se v jednom společném, totiž v pocitu nejistoty. Nemyslím si však, že bychom se automaticky měli jako křesťané připojovat k sestavování pesimistických scénářů pandemického vývoje, avšak ani by nám nesvědčilo, kdybychom oplývali bezbřehým optimismem. Nebylo by to upřímné.

I se svou křesťanskou vírou jsme ve stejném ohrožení života jako všichni ostatní naši bližní. Přesto existuje něco, čím bychom mohli druhým lidem, ale konečně i sami sobě prospět. Opakovaně se mluví o jednotlivých vlnách probíhající epidemie. Paradoxně samotné vlny jsou právě tím, co by nás mohlo povzbudit v zamyšlení nad celou tíživou situací. Vlny přicházejí, blíží se k nám, dotýkají se nás, zaplavují nás. Ano, je tomu tak u každého moře. Tak, jak se vlny derou ke břehu, pozvolna, ale pravidelně se zase vracejí zpět. Není tomu tak i s našimi vlnami pandemie? Již jsme jich společně několik překonali. Vím, jsou ztráty na zdraví a na životech našich bližních.

Lidská odhodlanost, obětavost všech pomáhajících nemocným a postiženým, radost z vyléčení a návraty z covidových oddělení domů – to vše je důvodem pro naše zklidnění, ale i pro pokojnější výhled i do budoucnosti, do nového roku 2022.

Prožili a přežili jsme toho ve vzájemné souhře dost a dost. Není oprávněného důvodu si myslet, že nejsme schopni překonávat i eventuální vlny další, aniž bychom si je přáli a je přivolávali.

JAN BAXANT, biskup litoměřický