Advent je začátkem liturgického roku, kdy se máme připravit na narození Jezulátka. V mnoha textech, které si v prosincových dnech přečteme, budeme nabádáni ke ztišení, naslouchání Božímu slovu. Takový úkrok stranou od předvánočního shonu ovšem není jednoduchý pro dospělé, natožpak pro děti. Ale právě adventní kalendář – to oblíbené sladké potěšení – nám v tom může napomoci.

„Velké události jako svatby, narozeniny, Vánoce se snažíme udělat hezké, ale stejně hezké a důležité je i chystání se na ně. Připravujeme dárky, vaříme, pečeme, uklízíme, zdobíme náš příbytek,“ říká malířka Martina Špinková.

Vánoce podle ní navíc mají v sobě své nepochopitelné tajemství – totiž to, že Hospodin, který udělal „všechno“, se navíc rozhodl do svého díla také přijít. „Někdo, kdo ví, co je za hvězdami, kolik jich je a proč, se stal lidským miminkem. Advent je pro mě každoročně čas plný i prázdný zároveň, úprk i ticho současně,“ dodává malířka Špinková s tím, že pokud se nám podaří chvíli sdílet s ostatními právě to ticho, čekání a otázky, je to dobrá příprava.

Omalovánky i detektivka

Na trhu najdeme nepřeberné množství kalendářů. Které z nich ale orientují právě k tomu poklidnému tichu? Mnohá katechetická centra nabízí inspirace, zamyšlení na každý den, rovněž v knihkupectvích můžeme najít průvodce adventní dobou. Malé děti ocení prosté nalepování nálepek, skládání puzzle, vybarvování jednotlivých dílků omalovánky, starší jsou už schopny krátkého zastavení nad vybranými texty.

Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském předkládá na svém webu www.pastorace.cz nabídku již hotových ucelených textů pro různé věkové skupiny dětí (konkrétní odkazy viz box Advent na internetu). Čokoláda ale k adventu také patří!

„Když si vzpomenu na své dětství, tak moc adventních kalendářů nebylo. Jako dítě jsem ale vítal vše, co bylo nějak spojené s čokoládou. A první adventní kalendář, na který si vzpomínám, skutečně také čokoládový byl,“ ohlíží se řeholník Tomáš Cyril Havel CFSsS, šéfredaktor časopisu Duha. „Kdybych ale uvažoval o adventním kalendáři, který by se mi líbil dnes, sáhl bych po takovém, který by měl estetickou a výtvarnou hodnotu a stal se průvodcem adventní dobou. Průvodcem, který by povzbuzoval k naději, že budoucnost má smysl.“

Vzápětí tento petrin dodává, že jeden takový před několika lety objevil – a jedna fotografie z něj mu utkvěla v paměti. Byla na ní mladá maminka s dítětem, které krmila přesnídávkou, a přes sebe měli přehozenou tu známou zlatou termoizolační fólii. Byli to uprchlíci, na fotografii ale vypadali jako Maria s malým Ježíškem. „Tak vám přeji, abyste si každý našel ten svůj adventní kalendář – a je jedno jestli obrázkový, virtuální, náš nový vystřihovací z Duhy nebo klidně i ten čokoládový, protože mít dnes zajištěný pravidelný příděl čokolády vůbec není k zahození,“ uzavírá s úsměvem řeholník.

Boží slovo na každý den

Až tedy budeme sladce rozjímat nad jednotlivými prosincovými dny, nebude k zahození si také připomenout nedávná slova papeže Františka. Zhruba před měsícem, před nedělní modlitbou Anděl Páně zazněla na Svatopetrském náměstí jeho slova o tom, že Boží slovo bychom měli číst a vnímat co nejvíce do hloubky. „Mnišská tradice používá odvážný, ale velmi konkrétní termín. Říká: Boží slovo je třeba ‚přežvykovat‘. Tedy ‚přežvykujte‘ Boží slovo. Je tak výživné, že musí zasáhnout všechny oblasti života – jak říká Ježíš – celé srdce, celou duši, celou mysl… Pán nehledá ani tak zkušené komentátory Písma, jako spíše poddajná srdce, která se přijetím jeho Slova nechají vnitřně proměnit,“ řekl Svatý otec během promluvy, jejíž plné znění lze najít na webu Vatican News.

Naučí nás dobře čekat, trpělivě a s radostí

Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období: čekání na Vánoce. Každou ze čtyř adventních nedělí se na věnci zapaluje o jednu svíčku navíc. Až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer! Latinské slovo „advent“ znamená příchod. Těšíme se totiž z toho, že Ježíš přišel na svět a narodil se v Betlémě – aby si Bůh a lidé mohli být blízko; těšíme se také, že přijde podruhé, na konci časů a s velkou silou – aby obnovil celý svět do Boží krásy. Veliký adventní věnec určitě uvidíš v kostele. Lidé si ale rádi rozsvěcují podobný věnec i doma. Jak se takový věnec dělá? Jehličnaté větvičky se svážou do kruhu, přidají se barevné stužky, a třeba ještě další ozdoby, a pak to nejdůležitější – čtyři svíce. Jak ubíhá čas do Vánoc, můžeš vidět i na adventním kalendáři. Lidé jich vymysleli celou spoustu. Třeba dům s okénky, která skrývají překvapení na každý adventní den. Nebo šňůru z korálků: postupně je vybarvuješ a vidíš, jak se blíží Vánoce. Kalendář i věnec mají jediný úkol: naučit nás dobře čekat, ne omrzele a s nudou, ale trpělivě a s radostí. Kdo se sám umí těšit, umí přinášet radost a pomoc i druhým lidem. Z knihy P. Jana Kotase a Martiny Špinkové Od adventu do adventu (KNA 2009)