Ostatně od doby Miroslava Plzáka máme my Češi v této oblasti i nějaká prvenství. Ti starší si možná ještě pamatují rozhodující doporučení pro fungující manželství: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat.“ Nedávno vyšlá knížka dlouholetého ředitele Národního centra pro rodinu Josefa Zemana a jeho kolegyně z manželské a rodinné poradny Bethesda Jitky Chmelové nazvaná Manželská láska v době rovnoprávnosti je rozhodně také příspěvkem originálním, zvláště pak mezi běžnou produkcí na toto téma z prostředí katolické církve. Opírá se sice o základní křesťanská východiska, a zvláště o exhortaci papeže Františka Amoris laetitia, ale současně – jak je typické pro celou odbornou dráhu Josefa Zemana – o reálnou situaci manželství. Nerezignuje na ideály, ale kvůli tomu nezavírá oči před tím, jak skutečně párové vztahy – manželství zvlášť – probíhají.

To autorům mimo jiné umožňuje, aby za dnešními slogany viděli obsahy, které se běžně přehlížejí. Jak rozumějí „rovnoprávnosti manželů“? „Dnešní rovnoprávnost mezi manželi není jen určité nevyvyšování se jeden nad druhého na základě nějakých domnělých práv, povinností nebo zvyklostí, ale skutečný postoj vlídné pozornosti, zájmu a bezpodmínečného oceňování, postoj relativně trvalé úcty k druhému, pokud možno nezávislý na momentální emoční sféře ve vztahu. Psychologicky je opakem rovnosti také postoj nespokojenosti, kritičnosti, srovnávání, hodnocení a vyhrožování, ale i druhému demonstrovaný smutek či přibarvená deprese, které mohou být formou emočního nátlaku.“ Z toho se autoři nebojí vyvodit důsledky, které jsou ovšem stejně lákavé jako dráždivé: „Aby dnešní manželská láska obstála, musí být oproti minulosti něčím jiným a musí také jinak vznikat. Musí být v ní rovnoprávnost a to, co z ní psychologicky vyplývá: její souběžně vznikající autorství. Manželská láska nemůže být jen to, co dává on mně a co já dávám jemu. Musí to být něco víc nové, tedy originální, nikoliv okopírované, sebenaplňující společné dílo.“

To, co Josef Zeman s Jitkou Chmelovou předkládají, není jen „originální teorie“. Už pět let tento přístup „testují“ v rámci jedinečné praxe – služby „Párového doprovázení mladých manželů“, o němž v knize také referují. Při něm se vyškolené zkušené manželské páry setkávají s mladými manželi a vlastním příkladem je inspirují k tomu, aby se postupně pokoušeli o totéž, co je lákavé na jejich komunikaci i celém vztahu. Nedávají jim tedy „dobré rady“ (na to jsou ostatně katolíci velkými přeborníky), ale přitažlivý dobrý příklad. Celkem nepřekvapivě se ukazuje, že tato forma služby je nejen mnohem účinnější než „poučování“, ale že dále prohlubuje i manželskou lásku doprovázejícího páru. Prokazuje se tak mimo jiné pravý opak Plzákovy rady, do něhož tato knížka ústí: „Nejdůležitější charakteristikou manželské lásky, která se ukazuje s přibývajícím věkem manželů stále zřetelněji a stále zářivěji, je to, že je nezpochybnitelně pravdivá. A je to každý z nás i my dva dohromady, kdo ji nezpochybnitelně pravdivou udělal.“

Josef Zeman – Jitka Chmelová: Manželská láska v době rovnoprávnosti (KNA 2021)

Jiří Zajíc, Autor je pedagog a publicista