Dnes se v evangeliu vypráví o zákoníkovi, který přistoupí k Ježíšovi a ptá se ho: „ Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpovídá citací Písma a potvrzuje, že prvním přikázáním je milovat Boha. Z toho přirozeně vyplývá druhé: milovat bližního jako sebe sama. Zákoník uznává odpověď za správnou a opakuje téměř stejná slova, která pronesl Ježíš: „Dobře jsi mluvil, Mistře, a pravdivě, že milovat Boha celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sebe sama má větší cenu než všechny zápalné oběti a dary.“

Proč zákoník cítí potřebu opakovat stejná slova jako Ježíš? Zdá se to o to překvapivější, že se nacházíme v Markově evangeliu, které má velmi stručný styl. Jaký význam má toto opakování? Je poučením pro nás, kteří mu nasloucháme. Protože Pánovo slovo nelze přijímat jako jakoukoli jinou zprávu. Slovo Páně je třeba opakovat, osvojovat si je a uchovávat.

Mnišská tradice používá odvážný, ale velmi konkrétní termín. Říká: Boží slovo je třeba „přežvykovat“. Ano, „přežvykujte“ Boží slovo. Je tak výživné, že musí zasáhnout všechny oblasti života: zahrnout celé srdce, celou duši, celou mysl, celou sílu. Boží slovo v nás musí rezonovat, ozývat se a doznívat. Když se tato vnitřní ozvěna opakuje, znamená to, že Pán přebývá v srdci. A říká nám jako onomu dobrému zákoníkovi v evangeliu: „Nejste daleko od Božího království.“ Pán nehledá ani tak zkušené komentátory Písma, jako spíše poddajná srdce, která se přijetím jeho slova nechají vnitřně proměnit. Proto je tak důležité seznámit se s evangeliem, mít ho stále po ruce (třeba i malé evangelium v kapse, v kabelce), číst ho a znovu číst, nadchnout se pro něj. Když to děláme, Ježíš, toto Otcovo slovo, vstupuje do našich srdcí, stává se nám blízkým a my v něm přinášíme ovoce. Vezměme si jako příklad dnešní evangelium: nestačí si ho přečíst a pochopit, že musíme milovat Boha a bližního. Je nutné, aby toto přikázání, které je „tím velkým přikázáním“, v nás rezonovalo, bylo osvojeno, stalo se hlasem našeho svědomí. Pak nezůstane mrtvou literou v šuplíku našeho srdce, protože Duch Svatý způsobí, že v nás semeno tohoto slova vzklíčí. A Boží slovo působí, je stále živé a účinné (srov. Žid 4,12). Každý z nás se tak může stát živým „překladem“, odlišným a originálním. Vidíme to na životech svatých: nikdo není stejný jako druhý, všichni jsou různí, ale všichni mají společné Boží slovo.

Opakujme si Ježíšova slova, nechme je v sobě zaznít: „Milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou a svého bližního jako sebe samého.“ A ptejme se sami sebe: Řídí toto přikázání skutečně můj život? Odráží se v mém dni? Než půjdeme spát, zpytujme svědomí, zda jsme dnes milovali Pána a dali trochu dobra těm, které jsme potkali. Kéž každé setkání přináší trochu dobra, trochu lásky, která pochází z tohoto slova. Kéž nás Panna Maria, v níž se Slovo stalo tělem, naučí přijímat živá slova evangelia do našich srdcí.