Už při první návštěvě, když jsme si poprvé podali ruku, jsme vnímala jeho upřímný stisk. Byl jako Kristus na kříži, bezmocný, odkázaný ve všem na pomoc druhého, utrpením doslova přibitý na kříž – na postel. Ale jeho oči prozrazovaly pokoj. Do rodiny jsme pak jezdili dvakrát denně doplňovat dávkovač léků na bolest. Martin citlivě vnímal lásku kolem sebe. Častokrát jsme z jeho úst slyšeli: Děkuji! Vnímal porozumění, úctu, dobrotu a obětavou péči svých rodičů, manželky i dětí.

Tisknu jeho ruku

Manželka přijížděla za Martinem, jak jen mohla, nebo mu alespoň telefonovala. Starala se současně o děti, které v době doprovázení navíc ještě onemocněly. Byli to především Martinovi rodiče, kteří se střídali v péči. Jeden měl službu, druhý odpočíval, ale byl v pohotovosti, kdyby bylo potřeba druhého zastoupit. Péče to byla nesmírně náročná a vyčerpávající, obzvláště v noci. Martin spal velice málo. Oči měl sice zavřené, ale usnul nanejvýš na půl hodiny.

Zůstávala jsem v tichém úžasu, když mi rodiče popisovali náročnost služby. Na vlastní oči jsem viděla, jak se k němu znovu a znovu s láskou a trpělivostí sklání, aby mu dali napít, urovnali polštáře, přebalili nebo jinak posloužili. Při jedné ranní návštěvě se maminka svěřila: „V noci ležím u Martinovy postele na matraci, držím ho za ruku a tisknu ji. Ale dnes držel Martin mě a tisknul ruku on mně.“ Jednou při návštěvě, právě jsme byli u něho v pokoji, obrátil oči na svého otce a říká mu: „Budeš mi dělat tátu?“ Jeho otec, řidič z povolání, býval často na cestách a Martinovi táta chyběl. Teď mlčky stál u Martinovy postele, byl si vědom své časté nepřítomnosti v rodině, která syna bolestně poznamenala. „Kdyby každý měl takovéto tátu jako ty, to by bylo dobře,“ odpověděla namísto něho máma. Jeho láska a obětavost byly nyní o to větší, chtěl pro syna udělat všechno, co jen bylo v jeho silách.

Po jedné těžké a vyčerpávající noci mě Martin po hygieně držel za ruku. Jeho stisk byl pevný, byl rád a děkoval. V tichu jsem se za něho modlila a děkovala za jeho život. Za necelé dva dny Martin v blízkosti svých rodičů zemřel. Odešel smířen a připraven, tiše, v pokoji.

Sestra DAMIÁNA, Domácí hospic Duha