Základ je takový: věřila jste svým dětem, měla jste je ráda a odpouštěla jim. Dělila jste se s nimi o svůj čas a hodnoty. Musíte je znát. Nyní chcete, aby něco dělaly. Chcete od nich, aby převzaly odpovědnost samy za sebe a popřípadě i za druhé. Toho pochopitelně dosáhnete přenášením odpovědnosti.
Je to jediný způsob, jak mít něco hotové, aniž bychom to udělaly. Je to jediný způsob, jak dětem ukázat, že mají určité schopnosti pro vytváření domova, což je pro ně velkým vkladem – pro ně samotné, i pro vás a pro kohokoliv jiného, kdo kdy s nimi bude žít (nedávný výzkum u osmi- až patnáctiletých dětí ukázal, že 99 % z nich umí používat DVD přehrávač, zatímco vejce umí uvařit jen necelá polovina). Na přenášení odpovědnosti můžete pohlížet jako na vyšší stupeň „učení na nočníček“: zpočátku je to boj, ale jakmile se to naučí, bude pro vás všechny život mnohem snazší.
Dávejte dětem vybrat, co chtějí dělat, buďte vstřícné vůči jejich odezvám a vyzkoušejte různé rozdělení povinností, dokud nenajdete model, který bude všem vyhovovat. A až vaše děti vyrostou, práce znovu přerozdělte. Děti by měly vidět, kolik práce je doma potřeba udělat. Nejrozumnější a nejúčinnější cestou k úspěchu je, pokud se každý z vás soustředí na to, v čem je dobrý, nikoli pokud si všechny práce rozdělíte rovným dílem. Rutina má také význam v tom, že nemusíte každý den všechno vymýšlet znovu a že se děti naučí vykonávat své práce se samozřejmostí, což chcete. Je třeba, aby jasně věděly, co je třeba udělat, ale dopřejte jim co nejvíce svobody v tom, jak a kdy to udělají, a buďte dostatečně pružná, abyste v nutném případě udělala výjimku.
O autorovi| Z knihy Anny Melchiorové Mateřství (Karmelitánské nakladatelství 2009), redakčně upraveno
