Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Názory|FEJETON P. Karla Skočovského

FEJETON P. Karla Skočovského

10. 8. 2021

Tisk

Znáte to. Tu scénu, kdy tatínek vyhazuje svého malinkého potomka do vzduchu. Máma, pokud to nedopatřením vidí, se přitom obvykle chytá za hlavu a za srdce a přiznám se – mně taky občas trochu zatrne. Jenže ten cvrček se po každém chycení skoro dusí smíchy a přitom neví, jestli se víc bát, nebo radovat. Ono je to od každého trošku – a o tom to právě je. Kde je táta, tam to zavání dobrodružstvím.

Starostlivé mámy (a mě) by přitom mohl naprosto uklidnit letmý pohled na statistiku. „Letecký den“ (je-li podnikán s rozumem) je bezpečný. Za dva a půl milionu let, či jak dlouho náš živočišný druh trvá, celkem 99,9 % tatínků svou ratolest chytilo. Jsme tedy potomky zdatných chytačů.

Připomnělo mi to jeden psychologický výzkum. Vědci sledovali plavání rodičů s miminky v bazénu. Mámy o něco častěji než tátové měly své dítě obrácené k sobě a živě s ním komunikovaly. Tátové zas častěji než mámy chlapečka či holčičku otočili směrem od sebe, „do světa“, a plavali s nimi tak, že je drželi před sebou, jako by jimi chtěli rozrážet vlny. Už slyším vaši námitku, že tu propaguji genderové stereotypy. Samozřejmě nejsou v bazénu i v životě mámy vždycky a jen „bezpečné“ a tátové „dobrodružní“. Znám maminky, co se s malými „vodníčky“ nebojí potápět (ať žije reflex, díky němuž se neutopí), a táty, co se neodváží vykročit ani z brouzdaliště. Všecky kultury na planetě ale chápou, že mezi mámou a tátou nějaký rozdíl je, i když třeba není jednoduché ho popsat. Jen nám to v poslední době, mám ten pocit, nějak začíná dělat problémy.

Já – dnešnímu světu navzdory – na dobrodružné táty věřím. Zvlášť na toho nebeského, s mateřským srdcem. Když mi někdy bývá úzko a přemáhá mě pocit, že se mi ztratila půda pod nohama, říkám si: „Aha, tak teď letím. Jen doufám, že mezi nebem a betonem je ten Táta, co mě chytí.“

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou