Dnešní evangelium (Jan 6,24-35) nám ukazuje lodi, které plují ke Kafarnau. Zástup jde hledat Ježíše. Mohli bychom si myslet, že je to velmi dobré, ale evangelium nás učí, že nestačí Boha hledat, ale musíme se také ptát, proč ho hledáme. Ježíš říká: „Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chleba a nasytili se.“ Lidé byli svědky zázraku rozmnožení chlebů, ale nepochopili smysl. Zastavili se u vnějšího zázraku a hmotného chleba, aniž by šli dál, k jeho významu. Zde je tedy první otázka, kterou si můžeme položit všichni: Proč hledám Pána? Jaké jsou motivy mé víry? Musíme umět rozlišovat, protože mezi mnoha pokušeními, která nás v životě potkávají, je i to, které bychom mohli nazvat modlářským pokušením: to nás vede k tomu, abychom hledali Boha pro svůj vlastní užitek, abychom řešili své problémy, abychom díky němu měli to, co nemůžeme získat sami – tedy kvůli vlastnímu zájmu.

Tím však víra zůstává povrchní, zůstává závislá na zázracích. Hledáme Boha, abychom se nasytili, a když se nasytíme, zapomeneme na něj. V centru této nezralé víry není Bůh, ale naše vlastní potřeby. Je správné předkládat své potřeby Božímu srdci, ale Pán, který jedná daleko nad naše očekávání, chce s námi žít především ve vztahu lásky. A pravá láska je nezištná. Nemilujeme proto, abychom za to dostali protislužbu.

Pomoci nám může druhá otázka, kterou zástup klade Ježíšovi: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Jako by tito lidé říkali: „Ale jak očistit naše hledání Boha? Jak se dostaneme od magické víry, která myslí jen na vlastní potřeby, k víře, která se líbí Bohu?“ A Ježíš ukazuje cestu. Odpovídá, že Božím dílem je přijmout toho, koho Otec poslal, tedy přijmout Ježíše samého. Není to žádné zavádění náboženských praktik nebo dodržování zvláštních předpisů; je to přijetí Ježíše do našeho života, prožívání příběhu lásky s ním. Pán touží po vztahu lásky. Vztah s ním přesahuje logiku zájmu a kalkulace.

To platí ve vztahu k Bohu, ale také v našich lidských a společenských vztazích. Když se snažíme především o uspokojení svých potřeb, riskujeme, že budeme využívat lidi a situace pro své vlastní cíle. Kolikrát jsme od někoho slyšeli: „Ale ten a ten jen využívá lidi a pak na ně zapomíná.“ Využívat lidi pro svůj vlastní prospěch, to je špatné. A společnost, která se zaměřuje na zájmy místo na lidi, je společností, která nepřináší život.

Výzva evangelia zní: místo abychom se starali jen o hmotný chléb, který nás živí, přijměme Ježíše jako chléb života a počínaje přátelstvím s ním se učme milovat jeden druhého. S nenuceností a bez vypočítavosti. Milujte bezplatně a bez vypočítavosti, bez využívání lidí, velkoryse a velkodušně.